Tomáš Jančík | Články / Reporty | 18.01.2024
U vchodu mě míjí muž v dlouhém černém koženém kabátu s buřinkou na hlavě a holí v ruce. Jde pomalým, rozvážným krokem. Franz Kafka to nejspíš není. Ale kdo ví, do obličeje mu nevidím a ve studeném večeru na ulicích Žižkova by to nebylo nemožné. Zvlášť když stojím před Palácem Akropolis a za moment začne Proces. První pražský koncert Kafka Bandu od zářijového vydání alba der Process.
Miloš Dolinský alias Černý tesák, rodák z Jesenické Vidnavy, si podmaní sál jako první. Úvodní drobný technický problém přejde s úsměvem a od začátku je cítit intimita. Vyvolá ji osobním představením sebe i své hudby, vznikající za covidu a věnovanou otci, který se vystoupení nedožil. Přichází zasněná, místy temná půlhodina. Tóny elektrické kytary navozují smutek i melancholii, společně s nenápadnými smyčkami a beaty v pozadí si pak lze připadat jako na osamocené procházce v jinak tiché přírodě. Poklidný výlet naruší jen náhlá změna uhánějícího tempa a několikaminutová prudce blikající světla. Ve stínu bílých světel pak Černý tesák mizí ve tmě.
Během chvíle se sál naplní tak, že se nedá hnout, i přesto že začátek hlavní části večera je ještě daleko. Dav s očekáváním vyčkává na příchod Kafka Bandu. Pět členů se objeví za nástroji a v chladném úvodu přistoupí i frontmani Jaromír Švejdík a Jaroslav Rudiš. Ten s knihou v ruce začíná: „Patrně učinil někdo na Josefa K. křivé udání, neboť byl, aniž se dopustil něčeho zlého, jednou ráno zatčen,“ zazní úvodní věta románu, vypovídajícím o samotě a nepochopení okolní společnosti. I to je v textu otisknuto a naživo to funguje s přirozenou naléhavostí. Skladba dál eskaluje a od prvního momentu je znát elegance a sehranost všech sedmi členů – černé košile, obleky a klobouky, vizuálně doplňující atmosféru temné Prahy 20. let minulého století, s bezchybně sladěnou souhrou kytar, trubky, bicích, kláves s houslemi i vokálů hlavní dvojice.
Ta se v průběhu celého Procesu střídá a doplňuje, Švejdík opakovaně, s nenápadným úsměvem na tváři, vykřikuje jakoby z dálky tlumeným hlasem neartikulovaná slova. Ve volných chvílích Rudiš nijak neskrývá obdiv ke Kafkovi a k jeho práci. Mezi písněmi s nadšením popisuje skladby v kontextu literátova života i díla. Nazve Kafka Band vzdělávací kapelou, což je trefné. Ale zase tak vážně, jak by se mohlo zdát, se celý večer nebere. S kapkou nadsázky Rudiš překládá a interpretuje dvojjazyčné texty a jejich obsah přibližuje současnosti a popisuje pro něj blízké německo-české vztahy. Když přijde pokřtít album Rudišův německý přítel, oba dva téměř současně, ale každý svým mateřským jazykem, davu sdělí , že v Německu se křtí jen děti a se smíchem polijí CD pivem.
Po Švejdíkově přednesu o dómu shlížejícím na noční Prahu přichází poetický Měsíční svit, který zazní místo německého originálu česky, zase přímo z knihy. Proces, absurdní a svým způsobem i děsivé dílo, je zakončeno hlasitým rockovým Koncem. K závěru zahraje kapela Kafkovu nejkratší povídku Stromy, skladbu oficiálně nevydanou, pomalou a spíše melancholickou. Jestli Kafka poslouchal nevím, kafkovský nádech měl ale tenhle zimní večer od začátku do konce.
Kafka Band + Černý tesák
15. 1.2024 Palác Akropolis, Praha
foto © se svolením Paláce Akropolis
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.