Články / Reporty

Vědění krásné Katarzie

Vědění krásné Katarzie

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 19.04.2014

Festival oslavující a popularizující vědu přijela ozdobit rozkvétající dáma, hvězda nu-folkové a alternativní slovenské scény. Představila atraktivní debut a přes mrazivé klima udržela na konviktském nádvoří Univerzity Palackého desítky chtivých.

Napsalo se o ní hodně. Byl to, tuším, Pavel Klusák, který poprvé šířil krásu nápadně jiné slečny z Bratislavy. Koncertně se objevuje už i u nás. Formou folkové, nábojem až rockenrollové písně přikrášlené slovenštinou popisují a vysvětlují vztahovou každodennost. Zdánlivé banality okřídluje Katarzia odstupem a přebolené emoce vypravuje v konkrétních etudách. Proto jí propadá kdekdo – pravda, častěji ženy, ale jde o stupeň uvědomění. Kdo se nebojí přiznat si fakta, nemůže s ní nesouhlasit. Kata, mladičká a přitom ohromně zkušená, říká nepříjemné i romantické pravdy v jednom sledu, mísí vyšperkovaný humor s poezií a nezatěžuje se aranžemi. Zůstává prostá, jen s akustickou kytarou, což zní chvílemi monotónně, dvě skladby s hostem na klávesy ukázaly, jak by se daly písně posunout. Katarzia klade do popředí především svůj silný hlas a texty. Trefné, dokonale frázované texty, které laskavě, ale nesmlouvavě usvědčují obě pohlaví z opakovaných pochybení. Střílí do vlastních řad – „... toto je tak typické pre všetky ženy, hned si z toho odvodíme, že nastaly vo vás zmeny... tak ako, ako to je a čo z toho sú len moje paranoje?... uhol pohladu, ty len umíráš od hladu, já to hned prekrútím, že asi nemáš na mňa náladu – tak ako, ako to je?!“

Ve tváři měla po celý večer potutelný úsměv, výraz těch, co vědí. Sem tam se procítěně mračila při silných refrénech, z vlasů obrovský drdol, kožíšek a prokřehlé ruce... Publikum se tisklo víc a víc dopředu a nakonec si ji celé prochladlé vyprosilo pro přídavek. Přehrála celé album a k tomu i novinku: je s podivem, že se po tak obsahově vnadném debutu nevyčerpala.

Po Katarzii následoval workshop a posléze i show Kreaton djs. Workshop v atriu, kam si lidi přišli popovídat a popít, byl kontraproduktivní a následný set už jen druhotným doprovodem ke společenské zábavě. Ani vizualizace, byť impozantně protažená na tři patra nosné stěny, nekonvenovala s hudební složkou, výsledek byl rozpačitý. Katarze ženského vkladu ovšem neutrpěla, AFO takovým koncertem zásadně získalo.

Info

AFO Olomouc: Katarzia, 17. 4. 2014, Konvikt, Olomouc
http://afo.cz

foto © Jarda Tenzo Krátký

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace