Fomas | Články / Reporty | 29.05.2017
Rebekka Karijord vydala na konci ledna nové album Mother Tongue a mezi málem ohlášených vystoupení se objevilo i to pražské. Ve srovnání s koncerty spřízněných Agnes Obel nebo Ane Brun ale nebyla Akropole zdaleka tak zaplněna. Přitom například s druhou zmiňovanou mají hudebně mnoho společného a dokonce před osmi lety spolupracovaly na albu The Noble Art of Letting Go. Obě mají podobný hlas, nástrojové obsazení doprovodné kapely i talent psát chytlavé melancholické písně. Na rozdíl od své krajanky ale Rebekka Karijord na novince opustila širší orchestraci a natočila sevřené komorní album postavené hlavně na piánu a vokálech.
A právě z toho důvodu pořadatelé zaplnili sál židlemi: vsedě se sní lépe. Večer otevřela česká zpěvačka a klavíristka Barbora Mochowa. Nesmělá dívčina s křišťálovým hlasem svými písněmi přesahujícími místy až do vážné hudby přivřela lidem velmi zlehka oči a navodila tu správnou atmosféru. Rebekka Karijord plynule navázala se svou těhotenstvím a mateřstvím inspirovanou deskou, kterou odehrála celou od začátku do konce. Doprovod jí dělal jen bubeník a dvě klávesistky a vokalistky. Hned na úvod vesele oznámila, že ačkoliv jsou na pódiu čtyři, je jich vlastně šest, jedna z doprovodných klávesistek i sama zpěvačka jsou totiž znovu těhotné. Ať už šlo o rychlejší a veselejší skladby jako The Orbit nebo pomalejší melancholické písně jako Your Name, souhra byla vždy dokonalá. A tři vícehlasy působily až nadpozemsky.
fotogalerie z koncertu tady
V polovině koncert přerušily nepříjemné rány způsobené vadným kabelem u mikrofonu, ale aspoň jsme měli možnost se při jeho výměně dozvědět něco o písních samotných. Waimanalo vznikla na základě lidového popěvku z Havaje, kde zpěvačka trávila část svého prvního těhotenství. Six Careful Hands je poděkováním za pomoc při komplikovaném předčasném porodu a závěrečná píseň Masoleum je zase věnovaná nedávno zesnulé babičce. Zpěvačka sice říkala, že není stand up komik, ale byla v dobrém rozmaru a vtipem jen hýřila. Její požadavek „více dětí do odposlechu“ byl možná zvukařem nevyslyšen, ale nadšení z nich se do celého koncertu promítalo.
Posledních dvacet minut patřilo starším písním a možná byla škoda, že celý koncert jimi nebyl více proložen, protože z nové desky jsou rytmicky výraznější pouze dvě skladby – The Stones a zmíněná The Orbit. Po svižnějších kouscích by komorní písně více vynikly, byly by naléhavější. Na celkovém nadšení z devadesátiminutové výpravy do jiného světa to ale celkem nic neměnilo.
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.