Články / Reporty

Velkolepá slavnost života (Lodžie Worldfest 2023)

Velkolepá slavnost života (Lodžie Worldfest 2023)

Kristýna Břeská, Ondřej Vraštil | Články / Reporty | 19.09.2023

Na okraji starého hřbitova, před vstupem do kostela Všech svatých pod kopcem Zebínem, jsme poslouchali, jak na svou kytaru hrála a zpívala charismatická Dagmar Voňková, jejíž koncert byl velkým překvapením. Hudebnice už totiž nevystupuje. A tak jsme si poblíž staré zvonice ve stínu stromů za parného zářijového dne užívali několik písní věnovaných této příležitosti, festivalu Lodžie Worldfest 2023.

Ve Valdštejnské lodžii v Jičíně, barokní památce ze sedmnáctého století, jsme tři dny putovali mezi kostelem, čestným dvorem památky Lodžie, maringotkami v majestátním parku Libosadu, šapitó a divadelními sály, abychom si stihli poslechnout koncert, podívat na představení pro jednoho diváka nebo si aspoň v klidu dát kávu a nedělat nic.

Na velké terase letohrádku, ze které jsou vidět mohutné koruny stromů, hrála každý den od odpoledne do pozdní noci hudba z nejrůznějších koutů světa. Atmosféra se proměňovala v čase, cestovala od romantické nálady česko-francouzského uskupení Le Gars Den Bas přes dramatické písně lidového folklóru v podání tuzemské kapely Korjen až k bujarému veselení se slovenskými Balkansambel. Šapitó umístěné přímo pod letohrádkem v Libosadu zase posloužilo k večerním koncertům, kde se představili Yamaha Oriental, Irish Session nebo Croche Dedans. Balkánská diskotéka, irská romance nebo námořnické písně Croche Dedans proměnily šapitó v loď plující v různých rytmech a mořích, ze které se nikomu nechtělo vystoupit. Z dálky viděné pobřeží a blížící se čas konce vystoupení nás nutily tančit o to víc, až do poslední možné chvíle. Ta se naštěstí protáhla do pozdních hodin, kdy se v šapitó spontánně jamovalo.

Specifikem akce je propojení hudby, divadelnosti a silné vizuality krajiny. Organizátoři pracovali s těmito prvky vědomě a doslova je komponovali. Některé produkce se tak z běžného koncertu staly daleko komplexnějším zážitkem. Takto se například vyvedl koncert peruánského pianisty působícího v Německu Sergia Díaze de Rojase. Diváci seděli mezi stromy parku a hleděli do krajiny, ve které se za tónů piana objevovaly tanečnice komunikující s prostorem a hudbou. Další site-specific performancí byla Lesní hostina na motivy irských bájí a legend nebo čtení pohádek v chaloupce stojící uprostřed bažiny, ke které vedla dřevěná lávka.

Výjimečnost festivalu je v jeho skromnosti a snaze všech uměleckých produkcí o vzájemnou souhru. Tady neexistovala mainstage s populárnějšími kapelami nebo vedlejší s méně známými tělesy. Neexistoval ani hlavní program. Divadlo, koncerty a výtvarné dílny probíhaly souběžně, přičemž se některé divadelní performance opakovaly, aby je mohlo zhlédnout co nejvíce diváků. Festival také nezakládal svou publicitu na konkrétních hvězdách, jejich účast nevyzdvihoval. Nelze však opominout páteční euforii z hudebního dua DVA. Ať už jste stáli vzadu nebo vpředu, ať vedle vás pobíhaly děti nebo se pohupovali dospělí, neopomíjel vás pocit, že se všemi přítomnými prožíváte něco obdobného, aniž by bylo možné v daný moment vědět co. Byla to jakási euforie, radost nebo taky možná překvapení ze specifického stylu tvůrců, nad jejichž hudbou se v dobrém musíte smát. Smát sami sobě, smát jim a všem kolem vás.

I přes velkou různorodost stylů a žánrů působil Worldfest jednotně, jako kdyby všechny jeho součásti směřovaly ke stejnému cíli. Oceňuji dramaturgii divadelních inscenací, která nehleděla pouze na zábavné, rodinné, milé a nekonfliktní inscenace, ale naopak svět zobrazila v jeho spletitosti. Inscenace War Maker loutkáře Husama Abeda vyprávěla osud palestinského výtvarníka putujícího válečnou krajinou, divadlo Krajina v batůžku zase diváky s nadsázkou a vtipem přesunulo do Irska plného deště, barů a lidových písní.

K ucelenému zážitku přispěly teatrální úvody před každou produkcí v podání třech performerů zahalených do masek ptáků. Se zvukem irských dud a specifické flétny low whistle ohlašovali blížící se začátek dalšího koncertu.

Po skončení festivalu bylo snadné nabýt dojmu, že jste právě opustili třídenní oslavu života. Worldfest je pro děti i dospělé, pro dospívající i seniory, je prostě slavností, která hudbou, divadlem a nejrůznějšími pochutinami opěvuje život.

Info

Lodžie Worldfest
8.–10. 9. 2023 Valdštejnská lodžie, Jičín

foto © Ondřej Vraštil

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace