Kristýna Břeská, Ondřej Vraštil | Články / Reporty | 19.09.2023
Na okraji starého hřbitova, před vstupem do kostela Všech svatých pod kopcem Zebínem, jsme poslouchali, jak na svou kytaru hrála a zpívala charismatická Dagmar Voňková, jejíž koncert byl velkým překvapením. Hudebnice už totiž nevystupuje. A tak jsme si poblíž staré zvonice ve stínu stromů za parného zářijového dne užívali několik písní věnovaných této příležitosti, festivalu Lodžie Worldfest 2023.
Ve Valdštejnské lodžii v Jičíně, barokní památce ze sedmnáctého století, jsme tři dny putovali mezi kostelem, čestným dvorem památky Lodžie, maringotkami v majestátním parku Libosadu, šapitó a divadelními sály, abychom si stihli poslechnout koncert, podívat na představení pro jednoho diváka nebo si aspoň v klidu dát kávu a nedělat nic.
Na velké terase letohrádku, ze které jsou vidět mohutné koruny stromů, hrála každý den od odpoledne do pozdní noci hudba z nejrůznějších koutů světa. Atmosféra se proměňovala v čase, cestovala od romantické nálady česko-francouzského uskupení Le Gars Den Bas přes dramatické písně lidového folklóru v podání tuzemské kapely Korjen až k bujarému veselení se slovenskými Balkansambel. Šapitó umístěné přímo pod letohrádkem v Libosadu zase posloužilo k večerním koncertům, kde se představili Yamaha Oriental, Irish Session nebo Croche Dedans. Balkánská diskotéka, irská romance nebo námořnické písně Croche Dedans proměnily šapitó v loď plující v různých rytmech a mořích, ze které se nikomu nechtělo vystoupit. Z dálky viděné pobřeží a blížící se čas konce vystoupení nás nutily tančit o to víc, až do poslední možné chvíle. Ta se naštěstí protáhla do pozdních hodin, kdy se v šapitó spontánně jamovalo.
Specifikem akce je propojení hudby, divadelnosti a silné vizuality krajiny. Organizátoři pracovali s těmito prvky vědomě a doslova je komponovali. Některé produkce se tak z běžného koncertu staly daleko komplexnějším zážitkem. Takto se například vyvedl koncert peruánského pianisty působícího v Německu Sergia Díaze de Rojase. Diváci seděli mezi stromy parku a hleděli do krajiny, ve které se za tónů piana objevovaly tanečnice komunikující s prostorem a hudbou. Další site-specific performancí byla Lesní hostina na motivy irských bájí a legend nebo čtení pohádek v chaloupce stojící uprostřed bažiny, ke které vedla dřevěná lávka.
Výjimečnost festivalu je v jeho skromnosti a snaze všech uměleckých produkcí o vzájemnou souhru. Tady neexistovala mainstage s populárnějšími kapelami nebo vedlejší s méně známými tělesy. Neexistoval ani hlavní program. Divadlo, koncerty a výtvarné dílny probíhaly souběžně, přičemž se některé divadelní performance opakovaly, aby je mohlo zhlédnout co nejvíce diváků. Festival také nezakládal svou publicitu na konkrétních hvězdách, jejich účast nevyzdvihoval. Nelze však opominout páteční euforii z hudebního dua DVA. Ať už jste stáli vzadu nebo vpředu, ať vedle vás pobíhaly děti nebo se pohupovali dospělí, neopomíjel vás pocit, že se všemi přítomnými prožíváte něco obdobného, aniž by bylo možné v daný moment vědět co. Byla to jakási euforie, radost nebo taky možná překvapení ze specifického stylu tvůrců, nad jejichž hudbou se v dobrém musíte smát. Smát sami sobě, smát jim a všem kolem vás.
I přes velkou různorodost stylů a žánrů působil Worldfest jednotně, jako kdyby všechny jeho součásti směřovaly ke stejnému cíli. Oceňuji dramaturgii divadelních inscenací, která nehleděla pouze na zábavné, rodinné, milé a nekonfliktní inscenace, ale naopak svět zobrazila v jeho spletitosti. Inscenace War Maker loutkáře Husama Abeda vyprávěla osud palestinského výtvarníka putujícího válečnou krajinou, divadlo Krajina v batůžku zase diváky s nadsázkou a vtipem přesunulo do Irska plného deště, barů a lidových písní.
K ucelenému zážitku přispěly teatrální úvody před každou produkcí v podání třech performerů zahalených do masek ptáků. Se zvukem irských dud a specifické flétny low whistle ohlašovali blížící se začátek dalšího koncertu.
Po skončení festivalu bylo snadné nabýt dojmu, že jste právě opustili třídenní oslavu života. Worldfest je pro děti i dospělé, pro dospívající i seniory, je prostě slavností, která hudbou, divadlem a nejrůznějšími pochutinami opěvuje život.
Lodžie Worldfest
8.–10. 9. 2023 Valdštejnská lodžie, Jičín
foto © Ondřej Vraštil
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.