Verše, beaty a všechen ten jazz (Busdriver)

Vody undergroundového hip hopu do Čech nezřídka zanesou osobnost, která ovlivnila vlnu alternativního rapu. Regan Farquhar alias Busdriver je kalifornský rapper, jenž svou precizní formou, chytrostí vysokoškolského profesora a bezednou kreativitou nenasytného umělce inspiroval interprety, jako jsou Milo, Open Mike Eagle nebo Myka 9. Jeho styl, vyznačující se neustálým experimentováním s žánry, rytmikou, slovy a celkovou flow je nezaměnitelný a progresivní i dnes. Hudba pro staré nerdy a trpělivé floutky, kteří to nevzdali, našla svůj čas i místo v pražském Rock Café.

Role předskokana se ujal zlínský rapper a otec labelu Ty Nikdy, Idea, a za hudebního doprovodu dje Inphyho svolával boombapovými beaty nedochvilné návštěvníky. Cvičný terén o šesti lidech se po čase zdvojnásobil a důmyslně úsečné texty se štiplavou flow nabraly náboje a důstojnou podobu koncertu. „A tleskám všem MC’s, co překročili Facebook, a my jsme free jako wifi, a přitom v labelu,“ rozvádí Idea své slovní hrátky v novém songu Free Wifi, ze kterého čpí kritika rapové scény a jejích felas. Set v podobě „na kus řeči“ potěšil rozcvičkou před verbální náloží amerického kolegy.

Sako, brýle, kalhoty do pasu a konečky dredů koukající z pod čepice. Busdriver, rapový intelektuál nesměle skládající poklonu MF Doomovi a dalším, jež ho ovlivnili, ladil na kompaktním stolku svůj minimalistický setup. Klasický sampler Roland a několik efektových pedálů sloužících ke studeným reverbům a psychedelickým ozvěnám postačilo k dekonstrukci známých hitů jako Casting Agents And Cowgirls, Imaginary Places či Me-Time. Eklektické wonky, k němuž se Busdriver za těch dvacet let došel, sedl divákům i jeho nespoutanému přednesu. Double time, triple time, offbeat, Busdriver cvičil s nemocnými beaty, jak se mu zachtělo. Žádná z rapových disciplín mu nebyla překážkou, od boom bapu přes letmý grime až po trap, všechno si vychutnával s citem a osobitostí. Výrazně sekaná dikce střídala barevné melodie, stejně jako epileptická choreografie letmé pohupování. Ve slovním maratonu skákal z verše na verš a s přehledem proplouval hudbou, kterou partizánsky nabourával nápaditými zlomy a hrou s Rolandem. Jeho set tak zněl jako jeden dlouhý mix, který přes zdánlivě chaotickou skladbu držel pevně v rukou.

Došlo na samply od Flying Lotus nebo A Tribe Called Quest, které uhranuté publikum přijalo s nadšením. Vyčerpávající show podobající se bebopovým extázím neztratila úroveň ani pozitivního ducha. Busdriver představil bohatý průřez celou diskografií, aniž by nudil nebo přeháněl. „Uvidíme se na baru. Příště přiveďte kámoše, matky i babičky.“ Upřímné, vyzrálé, povznášející vystoupení, mělo to všechno – verše, beaty a všechen ten jazz.