VickiKristinaBarcelona: Milujeme blešáky

V pražském klubu Café V lese zazní 22. září songy Toma Waitse v netradičním podaní. Svou osobitou interpretaci některých jeho děl přiváží z New Yorku Vicki Kristina Barcelona, skupina, která svým vzezřením přenáší do jiné doby. Třicátá léta, New York, špinavé pajzly, vajgly a chlast. Tyhle dámy středního věku – Rachelle Garniez, Amanda Homi a Terry Radigan – se nebojí sdílet na pódiu jakýkoliv druh příběhu a strach jim nenahání ani velké sousto, jakým je fakt, že staví celý repertoár na skladbách světově uznávaného, avšak projevem velmi specifického Toma Waitse. Jestliže si na Waitse hrály nejprve spíš z legrace, nyní představují poměrně osobitě zpracovaný repertoár.

Jak jste se daly dohromady? A odkud se vzal ten nápad zpívat songy Toma Waitse?
Každá z nás je skladatelka, zpěvačka a hudebnice a na scéně v New Yorku působíme už mnoho let, takže máme dost společných přátel. Známe se poměrně dlouho, ale společně jsme začaly dělat hudbu teprve před pěti lety, což vzniklo z legrace na nějaké písničkářské akci. Zpočátku jsme míchaly naše původní písně s těmi Waitsovými, ale rychle jsme našly společný průsečík právě v jeho širokém materiálu. Každá jsme tíhla k lehce odlišnému stylu, ale postupně jsme došly k výběru písní, které nám jako skupině vyhovují nejlépe. Nadšení publika nám dodalo energii a vedlo nás to k tomu, že jsme se zaměřily výhradně na Waitsův materiál. Terry se v jeho písních vyzná nejlépe, zpívala s námi spoustu jeho písní dávno předtím, než vznikla kapela. Rachelle zase lidi často nazývali „ženským Waitsem“, což nikdy nebyl její přímý záměr. Amanda je velkou fanynkou jeho teatrálnosti a pravidelně chodila na jeho koncerty.

Znáte ho osobně?
Zatím ne. Ale třeba Terry se s Rachelle seznámily díky skvělému hudebníkovi Gregu Cohenovi, který hrál s Waitsem několik let na baskytaru.

Myslíte, že by se mu vaše podání líbilo?
Doufáme, že ano. Třeba názor Kathleen Brennanové, která je spoluautorkou většiny z našich oblíbených songů, nás rozhodně zajímá.

Musely jste měnit v písních slova, aby lépe seděly ženské interpretaci?
Neměnily jsme nic. Naopak máme pocit, že jsou ty songy a postavy v nich jako by znovu objevovány.

Co na Waitsovi obdivujete nejvíc?
Jeho vypravěčskou a filmařskou kreativitu, černý humor a upřímný sentiment a samozřejmě jeho úctu k lidem, kteří se ocitli na dně.

Jak se vám s jeho materiálem pracuje? Je to spíše zábavná práce, nebo je okolo aranží naopak hodně práce?
Vznik našich aranží nás obecně baví moc. Základní kostra songu je většinou jasná, pak pracujeme na detailech, což bývá složitější, ale zábava je to vlastně vždycky. Získáváme tak příležitost dělat věci jinak, než jsme byly dříve zvyklé. Každá z nás má jiný styl a přístup k hudbě, a tak se občas stane, že vznikne něco dost zábavného. Strašně nás baví zpívat společně nebo to debatování nad tím, který nástroj zrovna použijeme. Amanda má rozsáhlou sbírku perkusí z celého světa nebo třeba harmonium. Terry zvuk ukotvuje svou elektrickou kytarou a Rachelle střídá elektrické kytary s akordeonem, banjem a vším, co má zrovna po ruce.

Kterému dalšímu hudebníkovi byste rády udělaly covery nebo remixy?
Máme rozpracovaný dostatek písní na druhé album coververzí Toma Waitse a plánujeme, že půjdeme brzy do studia. Pracujeme také na nahrávání singlu, na kterém se podílí úžasná zpěvačka Genya Ravan z Ten Wheel Drive a Goldie and the Gingerbreads, která je také jednou z mála ženských producentek na rané punkové scéně v New Yorku. Jsme velkými fanoušky Fanny, první ženské rockové kapely, která nahrála celé album pro velkou nahrávací společnost na počátku 70. let, a zajímají nás některé z méně známých velkých písničkářek té doby, včetně Normy Tanegy.

Kdo vám točí videoklipy? Zaujal mě ten k písničce I donʼt Wanna Grow Up.
Klip k I Don’t Wanna Grow Up udělali The Mark of Nancy, což je pár fantastických umělců a milovníků nepřetržitého záběru, kterým točí celé video. I tenhle klip je na jeden záběr. Náš videoklip k písni Yesterday Is Here byl natočen na iPhone na venkově a záběry pro Innocent When You Dream a Tango Til They're Sore natočilo několik přátel. Amanda a Rachelle se postaraly o střih videa. Obal našeho alba a promo fotky pak dělal Albie Mitchell.

Jste fanynkami filmů Woodyho Allena?
Rozhodně. Každá máme svůj oblíbený. Amanda miluje Zelig, Rachelle zase Výstřely na Broadwayi a Zlaté časy rádia. Terry zbožňuje Hanu a její sestry.

Kdo je Vicky, kdo Kristina a kdo Barcelona?
Nechceme vyloženě ztvárňovat konkrétní postavy, ale lidé se na to občas ptají a mají tendenci to přiřazovat. Takže Amanda je Barcelona – nosí klobouk matadora, který si pořídila v Barceloně, hraje na kastaněty a zabývá se flamencem. Terry je jako jediná blondýna v kapele Kristina, navíc se vyžívá v náboženských artefaktech. No a Rachelle je Vicki, protože je královnou kazoo.

Díky vašemu kabaretnímu stylu se domnívám, že jste milovnice sekáčů a bleších trhů. Je to vaše vášeň hledat vyladěné kousky oblečení a doplňky?
Ano! Milujeme vetešnictví, bleší trhy a bazary. Vždycky se tam najdou nějaké tajemné a jedinečné předměty.

Doporučily byste nějaký sekáč nebo blešák v New Yorku nebo Evropě?
V New Yorku je jich strašně moc, hlavně při Housing Works nebo Goodwill Shops. Na severu státu New York, zejména v městečku Walton v oblasti Catskill Mountains, je několik báječných obchodů se starožitnostmi a veteší. Charitativní obchody Oxfam ve Velké Británii jsou taky výborné.

Plánujete nakupovat i v Praze?
Jasně. Budeme rády za tipy, kam zajít.

Jak cestujete po Evropě? Do kterých zemí se chystáte?
Cestujeme převážně po Německu a přepravujeme se v dodávce s řidičem. Česká republika je pak jedna z dalších zemí, kterou navštívíme. Pro Terry to bude první návštěva Prahy, Amanda a Rachelle se zde rády vrací.