Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 22.12.2013
V pondělí 16. prosince proběhl ve vinohradské kavárně Carpe Diem sólo recitál (jen s mikrofonem, třemi kytarami a počítačem) Vladivojny La Chia, spojený se křtem nového alba.
Nedlouho po řadovce Šraf vydala Vladivojna titul Musica Scenica vol. 1 - album s hudbou, kterou složila k inscenacím Molly Sweeney a A voda stoupá, letos více (Molly Sweeney) i méně (A voda stoupá) úspěšně premiérované v pražském divadle Rokoko.
Večer nenásilně a poklidně plynul, takže ani o třicet minut posunutý začátek nevadil. Skladby letošní střídaly ty ze starších alb a byly prokládány četbou Vladibajek (pár jich bylo nových, ještě nepublikovaných). Stejně tak měla koncertní premiéru jedna skladba ze křtěného alba.
Sálek suterénní kavárny byl zaplněný zhruba z poloviny. Menší účast se dala, s ohledem na čas těsně předvánoční, menší propagaci a nakonec i nedávnou autorčinu nemoc spojenou s rušením koncertů, tak trošku předpokládat, ale nebylo to nic, proč by se jeden trápil. Vydařený a příjemně rozvolněný večer v takřka rodinné atmosféře. Vladivojna je nyní velmi široce rozkročena po hudební stránce, takže se pohybuje od opery, klasické a scénické hudby přes jazz, alternativní pop, třeba až k rocku, metalu či technu, ale pozor!, žádný kočkopes či eintopf. Při poslechu bajek budete lehce pohlazeni, někdy šokováni a leckdy pobaveni. Fantazie autorčina, zdá se, nekončí ani na hranicích naší galaxie.
Nové album pokřtili režisér obou inscenací Ondřej Zajíc a Varhan Orchestrovič Bauer, který Vladivojnu doprovodil na pianino a se kterým si zaimprovizovali ve třech skladbách. Požehnaný večer.
Vladivojna La Chia – křest Musica Scenica vol. 1
16.12. 2013, Carpe Diem, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.