Pavel Novotný | Články / Reporty | 19.07.2018
Evoluce byla následující: jazz přešel do funku, ten odtancoval na diskotéku, odtud pozdě k ránu jat střízlivěním doklopýtal zpytovat svědomí do tělocvičny na aerobic, kde abstraktní žánrová hmota zestárla a z pevného zadečku zbylo jen vrásčité tělo chtějící udržet si kondičku skrze fúzi tance a sportu. Co se ale nestalo. Po několika generacích objevili výrostci způsob zábavy svých předků a udělali si z ní zábavu vlastní. A vkusnou.
Na pódium, které je stěží vidět, vchází od pohledu vtipné postavy a přibíhá předcvičovatelka Genevieve Artadi. Co se děje? Knower roztáčí diskokouli v Jazz Docku! Po půl roce opět plní taneční sál, který taneční bývá jen zřídka. Začátek se rovná odpalu, dávejte si pozor, ať se neutancujete hned na začátku. Ano, energii lze převést na ostatní a rozjet minikotel uprostřed jazzového klubu. Nástroji nerdského baskytaristy Sama Wilkese nelze odolat, stejně tak hráčům, kterým vyměnili klavír za klávesy produkující osmibitové zvuky (Rai Thistlethwayte a Jacob Mann). Jako kdyby sedmdesátkoví art rockeři přecházející v osmdesátkách k popině měli vytříbený smysl pro humor. A funky. „You paid money for this,“ upozorňuje Louis Cole po sóle na bicí z první lekce zušky. Aby už tak rozpačití jazzmani přeci jen neodešli, doplňuje ho technickou smrští. Legrace? Ne, legrační je tanec Artadi a Colea na dubstepový flák. Anebo Cole zpívající à la David Hasselhoff.
Asi se nikdo neshodl, co bylo nejvtipnější, co nejtechničtější a co nejtanečnější. Ale určitě se všichni shodli na tom, že Knower se povedlo skrze proudový kapacitátor (znáte z Návratu do budoucnosti) propojit s publikem (čti poskakujícími opicemi) a naladit jej na reprízu Knight Ridera s popkornem v ruce, v propocených elasťácích. Ano, velmi zvláštní kombinace.
Knower (us)
17. 7. 2018 Jazz Dock, Praha
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.