Broněx | Články / Reporty | 04.09.2013
To, že je Boro nejlepší klub(ovna) v Brně, je prostě jasné, v programu sklepa na Křenové člověk málokdy šlápne vedle. Princip dramaturgie zdejších koncertů bývá průzračně jasný a jednoduchý – zahraniční kapela, o které jste možná nikdy neslyšeli a která jede evropské turné plus minus za cesťák, a k tomu nějaký domácí support. A pak už ani tolik nezáleží na tom, jestli ten konkrétní koncert pořádá Keftes party, ABBA, Brokolis, AVA, You Have Not Enough Minerals nebo někdo úplně jiný. Čiré a viditelné nadšení spojuje hardcore i elektroniku.
Letos opět probíhala přes léto v Boru rekonstrukce, a zatímco loni se úplně přestavěl bar a omlátila omítka, tentokrát jsou proměny drobnější. Nejnápadnější zásah je nakonec ultimátně pozlacené schodiště a celá vstupní chodba. Příchod do Bora teď připomíná svého druhu iniciační rituál nebo něco podobně zásadního. Možná trochu přeháním. Každopádně letošní sezóna v Boru začala 2. září koncertem pod hlavičkou promotérů ABBA. Kanadská dvojice Ok Vancouver Ok a jako support Andrea Rottin.
Andrea Rottin je italský divnofolkař usazený v Praze. Jeho písně jsou plné zvláštního kvílení, brumlání, chrčení, mňoukání, vytí, broukání, hekání, křiku, jekotu a dalších zvuků, o kterých pochybujete, že je vůbec vyluzuje lidská bytost. Když ještě Andrea uvádí jednotlivé písně tichým hlasem a češtinou se silným italských akcentem, působí jako vtipný oukropeček. Když se ale člověk zaměří na technicky skvělou, nápaditou a dynamickou kytaru, jakýkoli náznak pousmání je pryč.
Ok Vancouver Ok představují osvědčený model „týpek s kytarou a jeho holka za bicíma“. Kapely tohohle typu jsou vždycky tak trochu jako lekce z pozorování partnerského života, pohled do rodinného obýváku, přirozená sehranost a vyměňování vzájemných pohledů – a vůbec to nemusí znít jako Jack a Meg. OK Vancouver OK hráli příjemné a v dobrém slova smyslu nenáročné písně s enviromentálními přesahy v textech... jako třeba píseň o tom, že do Kanady se všechna zelenina vozí z Kalifornie. A jako přídavek: „OK, we’ll play one another. This song is dedicated to my mom.“
A potom už jenom DJ set Warrena Milka z ABBA, ale hlavně konverzace na baru, pomalu se propadající do mlžného oparu poličského piva... a ve sklepním vzduchu Bora bylo čím dál víc cítit, že nová sezóna bude opět velkolepá.
Ok Vancouver Ok (ca), Andrea Rottin (ita)
2. 9. 2013, Boro, Brno
foto © Bára Přidalová
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.