Vstupní prohlídka: Cacao Mental

„Ceremoniál technologického animismu, divoká párty, akustický zážitek budovaný rozsáhlým využitím improvizace a zvuků pestřejších než probuzená džungle, šamanský hlas nesoucí se elektronickými groovy, hrou trubky i kytary, pocta mariachi i filmové citace,“ to vše dávají na odiv pořadatelé festivalu Colour Meeting, když popisovali nahrávku Para Extrañas Criaturas italsko-peruánské trojice Cacao Mental, která je známá svými jedinečnými koncerty. Ještě než právě v Poličce za pár dní vystoupí, jsme od skupiny získali pár unikátních náhledů na ně samé i na tento svět.

Co vás inspirovalo k tomu, abyste začali hrát hudbu, kterou dnes hrajete?
Cumbia nás vždycky přitahovala. Její pomalé a z nitra vycházející tempo vytváří hlavní groove, na kterém stavíme melodie a zvukové plochy. Hudba Cacao Mental vzniká splynutím různých kultur: tradičních domorodých zpěvů Peruánce Kita Ramose s elektronickými zvuky Stefana Iascona, hráče na trubku, společně se surfovou westernovou kytarou deus ex machina a producenta Marca Pampaluny. Lima se tu potkává s Milánem v mariachi kapele, protože latinskoamerická hudba, to je svět mnoha jazyků. Cacao Mental je psychedelický trip, digitální vize šamanského tranzu, hudba určená k cestování v mysli a tanec, tanec, tanec.

Sjíždíme původní rytmus cumbie v kombinaci s beatem perkusí z digitálního světa. Inspirace, které nás sem přivedly, pochází z mnoha různých zdrojů, sahají od hudebních odkazů na elektronické producenty po instrumentální hudbu z šedesátých let, k tomu jako obyčejně patří osobní zkušenosti, drogy, dále staré andské klasiky, psychedelie a konceptuální umění, peruánská popkultura, útržky latinskoamerické hudby, které jsou jako restaurace, kam byste nikdy nešli, pokud by vám ji někdo nedoporučil, pořádná nálož leche de tigre a leche de pantera (leche de tigre neboli tygří mléko je marináda používaná v tradičním rybím pokrmu, ale může být použita také jako základ koktejlu; leche de pantera je alkoholický koktejl, pozn. překl.), nespočet příběhů Kita Ramose o místě, kde se narodil, magickém městě mezi džunglí a civilizací, kde sladkovodní mořské panny loví v řece rybáře, vizí, které přichází ve snech. Hrajeme cumbii, abychom naše sny proměnily ve skutečnost a skutečnost změnily v sen. Vše, co povznáší našeho ducha vzhůru, nás inspiruje k hraní hudby, která skrze tanec povznáší tělo, zvedá z něj Tíhu.

Jak trávíte volný čas, a co vás krom hudby živí?
Všichni se musíme živit prací, rádi trávíme čas se svými dětmi, chodíme na koncerty, do kina, na výstavy – inspirace má mnoho forem a každý z nás k ní přistupuje jinak, ať už čte knihy, vaří nebo pěstuje kaktusy a sukulenty na starých kmenech. Do jisté míry se většina věcí točí okolo hudby, pohání nás zvědavost a zábavu nebereme na lehkou váhu.

Co je nejhorší na hraní s kapelou?
Hraní s kapelou nemá žádné „nevýhody“. Být součástí kapely dává každému, možnost toho o sobě hodně pochopit a hodně se naučit, a pokud to nefunguje, jednoduše to není ta pravá kapela pro tebe, nebo pro ni nejsi ty ten pravý. V některých případech, jako v tom našem, je hraní požehnáním od Pána Boha, ať už si pod tímhle spojením představíte kohokoliv nebo cokoliv. Není to vždycky procházka růžovým sadem, ale hraní v kapele tě donutí být v určité rovnováze s ostatními, a když to funguje, když si to sedne, tak se všichni cítíme být na tom správném místě.

Co zaručeně naruší vaše soustředění?
To je těžká otázka. Jako kapela jsme soustředění při hraní na pódiu, naše mysli jsou navzájem propojeny a tohle spojení skončí až ve chvíli, kdy skončí koncert. Bavíme se, všechno plyne v jednolitém proudu, pokaždé vyprávíme jiný příběh.

Jaké pití a jídlo by mělo být k dispozici v každé backstagi?
Voda, ovoce a zelenina. To by měl být základ, který, pokud vás nenadchne, tak nikoho nezklame. A pokud to jde bez plastu, tak prosím. Jsme všežravci a jídlo milujeme, rádi bychom ochutnali místní víno a pokrmy a nejlépe k nim dostali i recepty.

Do čeho v souvislosti s hudbou investujete nejvíc času a peněz?
Jsme nadšení do výbavy a technických věcí. To tvoří velkou část našeho modu operandi a také našeho hudebního jazyka. Kromě osobního zapálení do technologií představuje psaní a produkování hudby nekonečný průzkum, který je velmi náročný na zdroje, ale zároveň jde o cestu, která nás ze všeho nejvíc naplňuje. Proto do ní dáváme všechno, co můžeme.

Jak byste popsali dnešní svět ve třech větách?
„Z technologie se stala přírodní síla.“ (Don DeLillo, Zero K)

„Jsme primitivové v digitální džungli, každý den soupeříme, abychom mohli jíst Zakázané Ovoce, nebo si z Něj alespoň ukousnout.“ (P., The True Book of Fathomless Bullshit)

„Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“ (Bible, Sv. Pavel, 1. list Korintským 13:12)