David Stoklas | Články / Reporty | 15.09.2022
Poslední deska Portrait of a Lady brooklynské hudebnice Shilpy Ray je neobvyklou směsí žánrů a energií s jedním společným jmenovatelem. Nasranost. V jejím případě nejde o prvoplánovou agresi, ale o reakci na všechny nemilosrdné rány života, nad nimiž je zbytečné brečet, lepší je na ně plivnout s ironickým úšklebkem.
Večer zahájili brněnští Science Killer. Místo pozdravu poslal Martin Beláň ven úpěnlivý, skřípavý zvuk své kytary. Kdo je znal, věděl, že to bude hodně nahlas. Čtveřice představila skladby z poslední nahrávky Blackbirds, z pódia se valila kytarová mlha a zádumčivá melancholie. Beláňův vokál měl co dělat, aby se prodral ven, ale mantru „I’d rather die, for you” ve skladbě Sorry slyšeli všichni. Zatímco on byl ponořen hlavně do sebe, na druhé straně podia předváděli Šimon Podrazil s Ivem Lorencem zběsilé kytarové námluvy. Došlo i na křest, naprosto minimalistický.
fotogalerii z brněnského koncertu najdete zde
Netrvalo to ani vteřinu, hned jí byl plný sál. A nemohl za to jen mocný vokál Shilpy Ray, od prvních úderů do klaviatury až po poslední ránu do činelu kolem sebe měla sebevědomou auru. Ze začátku slovy šetřila, i poté byla komunikace mezi ní a publikem úsporná. Někdo mohl čekat angažované proslovy, asi se to i nabízelo vzhledem k tématům, jimiž jsou její skladby protknuté. Mezi hlavní inspirace velice osobně laděné poslední desky patří výstava The Ballad of Sexual Dependency, kde jsou představeny desítky fotografií Nan Goldin, tematizující drogy a vztahy jimi zasažené. Vážná témata jako sexuální násilí, rasismus a bolest, kterou způsobují, podávala skrze písně, s jemným nádechem humoru, ale taky až na kostní dřeň, ze které se dá leccos seškrábnout.
Ray střídala chraplák s jemnými polohami, v těch melancholičtějších vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí museli bát. Chvíli šel z podia neotesaný punk ve stylu The Stooges, pak intimní dream pop nebo až osmdesátkový rádiový pop. Shilpa Ray před posledními písněmi prohlásila, že jí institut přídavku přijde zvláštní. Takže prostě zahraje, co má, a pak se rozloučíme. Konečně to zase někdo řekl a udělal.
Shilpa Ray(us) + Science Killer
13. 9. 2022 MeetFactory, Praha
foto © Vrbaak
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.