Články / Reporty

Výstava jedné knihy (Architektura 58-89)

Výstava jedné knihy (Architektura 58-89)

Jiří Přivřel | Články / Reporty | 07.03.2022

V Muzeu umění Olomouc je v těchto dnech k vidění výstava Byli jsme světoví!, která na fotografiích, skicách a výkresech ze soukromého archivu architekta Miroslava Řepy ukazuje, jak jsme se jako ČSSR prezentovali na výstavách EXPO v Bruselu (1958), Monrealu (1967) a Ósace (1970). Že jsme se světem za železnou oponou dokázali držet krok i na domácí půdě, kde jsme se nemuseli tolik předvádět, dokládá i výstava Architektura 58-89 v pražském Centru architektury a městského plánování.

Přestože výstava v CAMPu se na poválečnou architekturu dívá více zeširoka, je pojata zcela minimalisticky. Opírá se totiž o jediný pilíř, kterým je stejnojmenná kniha, jejímž editorem je Vladimir 518. Ten jako spiritus agens stojí za celým rozsáhlým projektem, nepřekvapí tedy, že kurátoroval i výstavu samotnou. Pozornost návštěvníka upoutají pouhé tři body. Na jedné straně sálu je to dlouhý stůl s několika exempláři obou svazků knihy v pravidelném uspořádání. Knihami je možné volně listovat, prohlížet si dobové fotografie jednotlivých staveb, začíst se nebo se jen těšit samotným zpracováním publikace. Kniha jako artefakt. Naproti stolu je pak v opakující se smyčce promítána přibližně dvacetiminutová audiovizuální projekce. Ta vstupuje do celého interiéru, přesto neruší v rozjímání nad knihami. Třetím zastavením pak je v prostoru umístěný kvádr z vyskládaných knih, ještě zatavených do fólie. Možná trochu samoúčelné, ale velmi působivé. Kniha jako stavební kámen brutalistního monumentu.

Autorská audiovizuální instalace střižená na míru širokoúhlého plátna, kterým CAMP disponuje, je koláží složenou z dobových fotografií, zvukových záznamů, modelů a dokumentárních záběrů. Má pomyslný prolog a epilog, překračující časově vymezený rámec tématu. Na úvod je to stavba Stalinova pomníku na Letné a jeho brzká demolice, v závěru pak bourání některých staveb po roce 1989. Právě samotný akt zboření hotelu Praha, budovy Transgasu nebo obchodního domu Ještěd v Liberci paradoxně vedl k vlně zájmu o předrevoluční architekturu u nás a podnítil vznik celého projektu. Mezi tím divák sleduje „strhující příběh české předrevoluční architektury“, vyprávěný sice zkratkovitým, ale strhujícím způsobem. Defilé architektonických ikon, jakými jsou plavecký stadion v Praze – Podolí, hotel a televizní vysílač na Ještědu, hotel Thermal, budova Národního shromáždění, Nuselský most, obchodní dům Kotva nebo Nová scéna Národního divadla, doplňují dva ukazatele letopočtů. V koláži nechybí záběry z historických událostí srpna 1968 (autoři instalace při její přípravě nemohli tušit, jak mrazivě budou v době uvedení aktuální) a listopadu 1989. Vše prokresleno elektronicko-industriální hudbou Onřeje Anděry a v postprodukci Davida Vrbíka.


Výstava se tak zcela obejde bez návodného vodítka a jiných berliček. Žádné informační popisky nebo panely s fotografiemi staveb či medailonky architektů. Je to vlastně výstava jedné knihy. Nakonec proč ne? Tahle kniha si to zaslouží. Vše, co návštěvník potřebuje nebo chce vědět, najde ve dvou svazcích, na téměř 1 400 stranách a v 6 kilogramech. Na začátek třeba kapitolu o Miroslavu Řepovi, autorovi československého pavilonu na světové výstavě EXPO v kanadském Montrealu. Každý si ale může začít jinde, prolistovat se podle vlastního uvážení a z výstavy si může odnést to, co jej zajímá. Případně má důvod se do CAMPu do konce března vracet, aby pak stejně odešel s knihami v podpaží.

Info

Architektura 58-89
1.-31. 3. 2022 CAMP, Praha
web

foto © Jiří Přivřel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace