Veronika Mrázková | Články / Reporty | 08.06.2022
Vyhrazenou půlhodinku využil Woodkidův předskokan Awir Leon nadmíru poctivě. Jeho sólové vystoupení nebylo obligátním doplňkem programu, ale kvalitním r’n’b, soul a elektro recitálem. Vlastním jménem Francois Przybylski je zdatný zpěvák a nadto tanečník, předvedl vlastní street dance choreografii a dav se slušně roztančil.
Jako by nebylo nač čekat. Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno. Pod náporem masivního zvuku se takřka 3 000 lidí dalo synchronně do pohybu. Na pódiu byli dva bubeníci, smyčce, dechy, klávesy… A přitom by si charismatický producent v montérkovém overalu a kšiltovce vystačil díky svému nenapodobitelně hlubokému témbru s komornější sestavou. Což také v průběhu večera několikrát demonstroval.
Woodkid po úvodní skladbě avizoval, že bude hodně povídavý - je skoro na konci šňůry a chce si čas s námi užít. A tak vzpomínal na vydání prvního singlu, na začátek kariéry… Proslovy nepřekážely, hlavně díky jeho nevtíravému humoru. „Ani se nebudu ptát, jak se máte, protože mi připadáte dost ready,“ prohlásil s trackem Enemy. Pak přišly Pale Yellow, Brooklyn, I Love You… Neměl problém odpojit se od odposlechu, aby nás slyšel zpívat, ani si sám ze sebe utahovat, že je nejlepší byznysmen, když vydal album S16 uprostřed pandemie.
V určitých chvílích balancoval na hraně komedianství, zvláště když si „začal hrát s volume publika” nebo přehrával rozpaky. Pak ale zvážněl, když vyprávěl, jak je pyšný na skladbu In Your Likeness. A že si vždycky myslel, že politika a svět umění se nikde nestýkají, ale pak napsal Minus Sixty One. Právě tahle skladba, když se halou impozantně klenul sampl tokijského souboru Suginami Junior Chorus, patřila k nejlepším momentům večera.
Woodkid neměl stání. Tancoval, pobíhal, často se objevil na rampě, z pohledu většiny publika takřka neviditelné, nad úrovní kapely. Díky tomu „levitoval” v centru strhující, sedm metrů vysoké videoprojekce. Jen jedinkrát se z pódia úplně stáhl, aby dal vyniknout kapele - když zazněla část epického repertoáru vytvořeného pro fashion show Louise Vuittona v Louvru.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Ještě k režii spektakulární podívané obecně - z díků Woodkida bylo jasné, že obří štáb připravoval show od brzkého rána. Jen v technickém ringu pracoval za dvanácti obrazovkami čtyřčlenný tým, v závěrečných titulcích figurovaly desítky jmen. A světelný design a projekce hrály během večera klíčovou roli. Všestranně nadaný Woodkid posunul vizuální koncept živých vystoupení na novou úroveň. Slowmotion destrukcí, 3D scany hořícího dýmu a ohnivých oblak, nadpozemské krajiny… oslňovala nás symbolika strojů i detaily organické růstové matérie z klipu Goliath. Mistři světel střídali intimní stínohry a nepropustné linie jasu, opakovaly se kontrasty krvavě červené a čistých, bílo-modrých aranží. Zatmívačka padala s posledním tónem každé skladby, oddělily se tak jednotlivé „kapitoly“ a koncert nabyl až ke dvěma hodinám.
Přídavky servíroval rovnou: „Něco mi říká, že chcete ještě,” chichotal se před posledními singly Goliath a Run Boy Run. Jako by sám neměl pochyb, že očekávání vrchovatě naplnil. Hrdina noci, autor, dramaturg a bavič odcházel vyprovázen nekončícím zpěvem publika, neochotně a pozvolna.
Woodkid (fr) + Awir Leon (fr)
7. 6. 2022 Forum Karlín, Praha
foto © Olga Staňková
Václav Valtr 26.06.2024
Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.
Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024
Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.
Akana 19.06.2024
Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“
Eva Karpilovská 17.06.2024
Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?
Tomáš Jančík 15.06.2024
Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…
Zdeněk Němec 11.06.2024
Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.
Marek Hadrbolec 05.06.2024
První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.
Helena Konvalinová 03.06.2024
Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.
Julia Pátá 27.05.2024
Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.
Kryštof Kočtář 26.05.2024
„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.