Za Dveřmi zaprší a neuschne

Se středečním pouličním programem nekompromisně zamíchalo počasí. Scena C – Muzikanty sice mohla pozvat další zvědavce do své lunaparkové jurty, ale Matteo Galbusera, toho času bez střechy nad hlavou, ve vytrvalém dešti začít nemohl. Soubor Squadra Sua čekal podobný osud, i přes veškerou snahu organizátorů stejně pouličním i jiným open-air akcím velí počasí a to se včera rozhodlo, že na Výstavišti Holešovice je nějak moc sucho. Třetí festivalový den tedy nakonec odstartoval v osm hodin právě Matteo, kterému páni Muzikanty poskytli svou jurtu. Nouzové řešení přineslo příjemnou komornější atmosféru.

Italský břídil jede na ryby. Může to být účetní, zaměstnanec libovolného řetězce, pošty nebo čerpací stanice, každopádně teď je víkend a on se konečně může věnovat své oblíbené kratochvíli. Ač to nejdříve vypadá, že to bude rybaření, není tomu tak. Na rybářské stoličce s prutem v ruce poslouchá přímý rozhlasový přenos z Wimbledonu a sní o velké tenisové kariéře. Tenisové utkání, zredukované na zvukový záznam, zní jako úplně jiné utkání, které by se mělo vysílat podstatně později. Fanatický milovník bílého sportu propadne své vášni a postupně si archivní raketou Dunlop nahraje na smeč celý obsah své mrazící tašky včetně salátu a hroznového vína (na plato vajec díkybohu nakonec nedošlo). Asociální úředníček na chvíli vystoupí ze svého stínu a snaží se na sebe upozornit za každou cenu tím nejlacinějším způsobem. Má hromadu raket, zneklidňující červený kožich a schopnost skvěle imitovat sportovní komentátory. Všechno je mu jedno, žije pro skandující tribuny ve své hlavě. Matteo Galbusera je dobrý Loser. K tomu mu dopomáhej divák.

Vzhledem k tomu, že se déšť kolem deváté umírnil, mohlo následovat představení Carilló španělského souboru Companyia La Tal, který se po roce vrátil do pražských ulic na vlastní přání. Loni s sebou vousatý principál a jeho sekundanti přivezli Incredible box, letos zcela jiná trojice funkční hodinový stroj s dostatkem ozubených koleček. Pestrá a líbivá scénografie slibovala laskavou pohádku ve stylu toho, co by se mohlo stát, kdyby v nějakém kouzelném hračkářství skočili cukrkandloví panáčci z polic a utkali se v urputném rytířském souboji o marcipánové srdce cukrové panenky. A vlastně to tak bylo. Já jsem ale po chvilce sledování měla pocit, že to celé vidím jen klíčovou dírkou za zamčenými dveřmi, což mi brání nechat se unést.

V závěru večera se pak část publika vypravila zpátky do jurty, aby vyslechla další Slovosledí příběhy. Taková jurta plná polštářů, to už je ideální vypravěčské doupě. V divadelním stanu se mezitím připravila světová teatrální kapela Střídmí klusáci v kulisách višní. Vašek Jelínek tentokrát neznal Bratra, ale Jakuba Folvarčného, který celý povedený večer zakončil promenádou v námořnickém spodním prádle. Co dodat? Festivalu Za dveřmi už vážně chybí asi jen ten bagr. Punk Soul bagr a Amanitas Fire Theatre už dnes večer.