Články / Reporty

Začneme od konce? (Melt-Banana &Co.)

Začneme od konce? (Melt-Banana &Co.)

waghiss666 | Články / Reporty | 20.10.2017

Plním si sny po okraj, přetékají mi kapsy, nenasytně polykám, hubu dokořán. Tohle se nemělo stát. A přece.

Pre-pubescenti poslouchají sračky odpradávna, navíc kdybych se přiznal, odkud na mě vybafli Melt-Banana, stud nesmyju a nikdo mi to neuvěří (z profilu ve skejtovém videu, nekecám). Nevysvětlitelná slabost pro japonsko, anály last.fm a nadšení pro muziku, co nejde odbýt sprostým METAL, kontrast uječeného zpěvu a zběsilého bordelu, rozcestník ke scéně ze San Diega, digitální kamufláž, že už dávno nejde o kapelu v plnotučné sestavě, což mi tehdy nedošlo a neuměl jsem si představit, jak tohle může vypadat naživo, natož ve dvou, natož o víc než půl života později, natož u nás.

Nepamatuju klipy Mad of M.A.C. na ČéTé, první divnou kapelu si pamatuju jinak, ale chápu, kudy se vydají jiní. Digital hardcore zatěžkaný dvouhlavou kytarovou saní, skřípání mašinek a přidrzlá mařka s mikrofonem. Beru to zkratkou přes Atari Teenage Riot a víc křivdím Němcům, jejich živáky ztrapňujou nejednu vesnickou diskotéku. Snad se osazenstvo podvratného klubu nebude zlobit, že rané tvorbě nerozumím, vždyť Sheeva Yoga mě teprve nedávno naučila další směry, kterýma se ohýbat, u kterých bolestivě relaxovat, bez karimatky a legín. Chystaný split s Dog Eggs se učím zpaměti, tenhle seminář stihnete protočit několikrát, až přijde jeho čas (předbíháme, víme o tom). Schizofrennost power violence v grindovém tempu je leitmotivem dneška a nikdo neumí zkurvit ortodoxní žánr tolika pičovinama jako regresivní smečka z Jeremenka, kdy Vikiho kopák kope silněji než obvykle, kdy Hipsterjugend vystřídali skalní, ale Skuldova patka pořád tne do živého.

Stěna z aparátů zakryje bicí, Ichirou nesundává roušku ani u merche, debilní vtípky o sushi polykám dřív, než mě napadnou, a pro jednou jsem za opilecké pokřikování rád, když Yasuko s nervózním úsměvem pošle emotikonu zaječí ouška vstříc rozkřepčeným (a že jich bylo!), roztomilost level up. Tihle dva o sobě sice tvrdí, že už od Cell-Scape hrajou pop, ale taky mají posunutý práh bolesti. Když chybí bubeník, bolí z dotykového displeje palec, o to víc, čím rychleji se sypou skladby jako The Hive nebo kolik short songs stihnete narvat za pět minut a ještě všem říct, jak se jmenujou. Až budu starý, chci mládnout jako oni, vydávat splitka s The Locust a Napalm Death a chci psát refrény jako ten v My Missing Link. Koncert, kde se snoubí to nejagresivnější fastcore peklo s diskotékou, nejde odbýt několika odstavci. Kde jinde se prodává ekologický a sweatshop-free merch? Ještě si rád připomenu, proč chodím pěšky, ten makrocefalus by v metru zabral celé jedno kupé. Historky z podsvětí? Někdy příště, až si budu zase plnit dětské sny, co se mi o nich ani nezdálo.

Info

Melt-Banana (jap) + Sheeva Yoga + M.A.C. of Mad
12. 10. 2017 Underdogs' Ballroom & Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace