Články / Reporty

Žádný běs, jen pohodový taneček - Skream

Žádný běs, jen pohodový taneček - Skream

Jakub Béreš | Články / Reporty | 09.05.2015

Britský producent, člen bývalé skupiny DJů Magnetic Man a především klíčová postava dubstepové vlny, Skream se po dvou letech vrátil do pražské Roxy. Už v té době začal dubstep pomalu upadat, a tak není divu, že Skream přišel s prohlášením, že na jeho akcích dubstep už nikdy neuslyšíte. Jeho místo nahradilo techno a house.

Dnes je dubstep vysluhujícím žánrem, nelze se tedy divit, že jej opustil i muž, který stál u jeho renesance. Skream se vydal jednoduchou cestou a velmi hladce se mu daří zapadnout mezi špičku jiných tanečních směrů, bohužel mezi dalšími jmény poněkud splývá. Napomáhá tomu i fakt, že Skream přestal zásobovat posluchače vlastní tvorbou a remixy, vždyť byl to právě jeho remix In for the Kill od La Roux, který jemu i britské dvojici pomohl prorazit. I když před pár lety měl dubstepový remix každý druhý song...

Skream zahrál jistější set než před pár lety, navíc bylo znát, že od něj dubstepovou party nikdo nečeká. V jindy přeplněné Roxy se dalo pohybovat a atmosféře napomohlo i otevřené pódium, které umožňovalo přistoupit k DJskému pultu. Další výhodou byl decentní stagedesign a půlkruhové osvětlení, které jako by vycházelo ze Skreamových zad. Všechny dekorace byly možná lepší než samotný hudebník, i když ten předvedl bravurní mix současného housu a diska s občasnou odbočkou směr techno. Navíc se vyvaroval vokálních vsuvek, takže set se valil s nezastavitelnou rychlostí, bez možnosti rozeznávat jednotlivé songy. Nový Skreamův směr to umožňuje mnohem lépe než dubstep, který je podle jeho slov pouze o čekání na drop, během kterého se dav zblázní, a zbytek koncertu jde do pozadí.

Během setu se neztratila ani ta nejmenší část. Skream jej vybalancoval tak, aby se celé dvě hodiny všechny boky v klubu vrtěly. Nešlo o žádné běsnění, ale pohodový taneček, kterému napomáhala i nepříliš hlasitá hudba. Skream se změnil, zestárnul a zklidnil. Jeho sety nepůsobí testosteronovým dojmem, spíše připomínají poctu taneční muzice, v jejíž historii má své nezastupitelné místo. Dnes už sice nepatří k progresivním muzikantům, ale stále dokáže pobavit.

Info

Skream (uk)
7. 5. 2015, Roxy, Praha
foto © Jan Volejníček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace