Jakub Béreš | Články / Reporty | 09.05.2015
Britský producent, člen bývalé skupiny DJů Magnetic Man a především klíčová postava dubstepové vlny, Skream se po dvou letech vrátil do pražské Roxy. Už v té době začal dubstep pomalu upadat, a tak není divu, že Skream přišel s prohlášením, že na jeho akcích dubstep už nikdy neuslyšíte. Jeho místo nahradilo techno a house.
Dnes je dubstep vysluhujícím žánrem, nelze se tedy divit, že jej opustil i muž, který stál u jeho renesance. Skream se vydal jednoduchou cestou a velmi hladce se mu daří zapadnout mezi špičku jiných tanečních směrů, bohužel mezi dalšími jmény poněkud splývá. Napomáhá tomu i fakt, že Skream přestal zásobovat posluchače vlastní tvorbou a remixy, vždyť byl to právě jeho remix In for the Kill od La Roux, který jemu i britské dvojici pomohl prorazit. I když před pár lety měl dubstepový remix každý druhý song...
Skream zahrál jistější set než před pár lety, navíc bylo znát, že od něj dubstepovou party nikdo nečeká. V jindy přeplněné Roxy se dalo pohybovat a atmosféře napomohlo i otevřené pódium, které umožňovalo přistoupit k DJskému pultu. Další výhodou byl decentní stagedesign a půlkruhové osvětlení, které jako by vycházelo ze Skreamových zad. Všechny dekorace byly možná lepší než samotný hudebník, i když ten předvedl bravurní mix současného housu a diska s občasnou odbočkou směr techno. Navíc se vyvaroval vokálních vsuvek, takže set se valil s nezastavitelnou rychlostí, bez možnosti rozeznávat jednotlivé songy. Nový Skreamův směr to umožňuje mnohem lépe než dubstep, který je podle jeho slov pouze o čekání na drop, během kterého se dav zblázní, a zbytek koncertu jde do pozadí.
Během setu se neztratila ani ta nejmenší část. Skream jej vybalancoval tak, aby se celé dvě hodiny všechny boky v klubu vrtěly. Nešlo o žádné běsnění, ale pohodový taneček, kterému napomáhala i nepříliš hlasitá hudba. Skream se změnil, zestárnul a zklidnil. Jeho sety nepůsobí testosteronovým dojmem, spíše připomínají poctu taneční muzice, v jejíž historii má své nezastupitelné místo. Dnes už sice nepatří k progresivním muzikantům, ale stále dokáže pobavit.
Skream (uk)
7. 5. 2015, Roxy, Praha
foto © Jan Volejníček
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.