Žebříčky Full Moonu: album roku 2024

V loňském roce si kromě Charli xcx a jejího alba Brat nebylo možné nevšimnout mnoha dalších nahrávek, například novinek Fontaines D.C., The Cure, Xiu Xiu, GbClifford, Berlin Manson, Načevy a dalších. Detailnější přehled z různých koutů redakce níže.

Akana
Yard Act – Where’s My Utopia?
Debut The Overload dokázal zaujmout. Přesto bych před dvěma lety netipoval, že se Yard Act stanou něčím víc než další sezónní senzací, jejíž prvotní slibné momentum bude časem nezadržitelně slábnout. Letošní dvojka moji skepsi dokonale potřela. Mnohem vyspělejší, komplexnější, vzpírající se žánrovým zařazením. Tady vyrostl silný hráč.

Vampire Weekend – Only God Was Above Us
Návrat ke kolektivnímu duchu kapele prospěl. Povědomé a předvídatelné se tu krásně mísí s čerstvými impulzy a chutí stále hledat. A rozkrývat vrstvy a odkazy ukryté v textech je u VW čím dál zajímavější.

Nick Cave and the Bad Seeds – Wild God
Hluboce spirituální, očistné a povznášející. Nick Cave se rozhodl vidět sklenici života poloplnou a už to samo o sobě je obdivuhodný krok. Navíc znovu po letech tvoří s Bad Seeds jedno tělo.

Jana Kirschner – Obyčajnosti
Představuju si, že kdyby se zase někdy sešla trojice Bittová/Dusilová/Načeva a hledala by čtvrtou do party, Jana Kirschner by byla skvělou volbou. Tím chci naznačit, v jak komplexní a nadžánrovou osobnost za poslední roky vyzrála. Jen doufám, že po Obyčajnostech nebudeme na další hudbu čekat tak dlouho jako po Moruších.

Berlin Manson – Poor But Sexy
Sleaford Mods na slovenský způsob. Břitce aktuální, chytré, pregnantní, energické i chytlavé songy. Traumata, která mnozí z jejich generace utápějí v abstraktní melancholii dream popu, formulují Berlin Manson bez obalu, obnažené a konkrétní, sycené úderností punku i rapu.

Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíce a roky
Tady snad ani nepanovaly obavy, jestli to dvojici Mišík–Ostrouchov vyjde i napotřetí. Překvapení z nově nabyté tvůrčí energie a uvolněnosti písničkářské legendy už opadlo, radost z báječné muziky zůstává.

Alžběta Biskupová
Fontaines D.C. - Romance
To nejlepší z indie hudby devadesátek přeneseno do současnosti bez ztráty integrity a charakteristického zvuku kapely. Hit za hitem a celá deska mi od vydání hraje na loopu.

David Čajčík
Mabe Fratti - Sentir que no sabes - za songwriting.
Fontaines D.C. - Romance - za refrény.
Astrid Sonne - Great Doubt - za produkci.

Dantez
Concrete Winds – Concrete Winds
Cover s těžko čitelným prskancem se barvou vrací k debutu, zkreslesností k druhé The Nerve Butcherer. Třetí deska bere z předchůdců silné stránky. A taví je do funkčního kompromisu. Desce stejně tak prospívá dosud nejprofesionálnější zvuk, ve kterém se lépe trasují hráčské nuance, nově i co se týče bicích, a ten tak funguje jako důkaz o hráčských ostruhách dua, zatímco neubírá z agresivity celku. Potěší i elektronicko-industriálně působící prvky – nepatrný element strojovosti tvoří funkční doplněk, který snad v určitém ohledu potvrzuje celkový přístup Concrete Winds. Není třeba skákat do hlubin noisů, disonancí a špatných zvukových kvalit pro tvoření funkční extrémní muziky.

Tribulation – Sub Rosa in Æternum
Tribulation se za dobu svého fungování nadobro přetransformovali z death metalu s otiskem gothrocku do gothic rocku s vlivy metalu smrti. Překlopení se vydařilo, na poslední desce se navíc do rovnice začaly drát schůdnější struktury čerpající z katalogu švédských kolegů Ghost. Při své střídmé stopáži dochází k planějším momentům jen ve chvílích, kdy se kapela naplno neoddává lehčím vzorcům. Proto se Sub Rosa in Æternum nedá vyšší míra líbivosti vyčítat: navazuje na předchozí tvorbu, neotravuje a jde ruku v ruce s atmosférou temné zasněné gotiky. Skladby jako Saturn Coming Down nebo Tainted Skies mohou fungovat jako samostatné hity, ale i jako doplňky předešlé skládačky.

Chelsea Wolfe – She Reaches Out to She Reaches Out to She
Stylový a atmosférický návrat se Chelsea Wolfe vyplácí. Všechny vlivy se sice nedaří transformovat na 100 %, častěji však deska spíná tak, jak má – navrací posluchače do devadesátkové temné produkce bez pocitu, že by udělal lépe, kdyby zůstal u osvědčených jmen. Dlouho tříbený a unikátní charakter Wolfe je totiž je i zde dostatečně nosný.

Eva Karpilovská
Jake Bugg - Modern Day Distraction
Dobrý bigbít.

The Libertines - All Quiet on the Eastern Esplanade
Další z návratů super punkáčů.

Pearl Jam - Dark Matter
Klasičtí PJ, dobrý rock.

Kryštof Kočtář
Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip - Soul Retrieval
Album, které je z těch, jež neumím poslouchat jinak než na jeden zátah. Skladby z něj fungují skvěle naživo i ve sluchátkách, přičemž v obou případech umí vzpružit, fungovat jako výrazně z/dravější obdoba energetického nápoje.

Xiu Xiu - 13" Frank Beltrame Italian Stiletto With Bison Horn Grips
Hudbu Xiu Xiu již dlouho vnímám jako doslova nebezpečnou. Zbožňuji ji, ale často mi její poslech bez nadsázky ubližuje - ona totiž neklouže po povrchu, ale prostupuje celým tělem, otevírá v člověku hluboce zasuté a před okolím i sebou samým skryté komnaty, s jejichž obsahem pak posluchače nemilosrdně konfrontuje. V tomto kontextu patří nové album spíše k smířlivějším a klidnějším deskám, avšak pohlazení je o to příjemnější, že jsme jindy toutéž rukou biti.

Jakub Koumar
Dialect – Atlas of Green
Monumentální, zvukově rozlehlý, až obří, a přitom komorní až intimní. Atlas of Green od Andrew PM Hunta je mozaika střípků sesbíraná po naší Zemi. Připomíná nádherně ilustrovaný atlas zvuků, (dis)harmonií a okamžiků nekonečné historie. Stovky malých melodií, cvrlikání ptáků i pípání syntezátorů ve svazku svázaném vazbou tak pevnou, že odolá i samotnému času.

Stian Westerhus, Maja S. K. Ratkje – All Loses Are Restored
Kytarista a skladatelka ve společném duetu dokazují, že nejkrásnější hudební nástroj je lidský hlas. Rozpité kontrapunkty, náhlé vzlety do závratných výšek a pády do hlubin. Norská dvojice si pohrává s domovským folklorem i soudobou kompozicí, přičemž obojí je náležitě skřípavé i medové. Snové i animální.

Floating Points – Cascade
Snad nejpřímočařejší deska Sama Sheperda je letošním překvapením. Taneční rytmy, jen lehce překrývající se zvukově uskromněné vrstvy, nádherně strohý styl plný energie. Cascade má jasný směr a drive. Švihá za sebe melodie do gradujícího raveu, aby je hned nato bez jediného zaváhání zaškrtil mutem nebo zarazil dropem. Bez lítosti.

Martin Kozumplík
The Cure - Songs of a Lost World

Timon Láska
Charli xcx - Brat
Claire Rousay - Sentiment
Antonina Nowacka - Sylphine Sophorifera

Jiří V. Matýsek
Blood Incantation - Absolute Elsewhere - vědeckofantastická opera, psychedelický death metal i hudební cesta bez hranic.

Nick Cave & the Bad Seeds - Wild God - duchovní zážitek vtělený do drážek vinylu, čirá radost.

Vladimír Mišík - Vteřiny, měsíce a roky - protože to bard českého bigbítu dokázal i napotřetí.

Maxim Mičúch
Blood Incantation - Absolute Elsewhere
Veľkolepá scifi-deathmetalová-elektronická jazda, ktorá znie ako soundtrack k zabudnutému 80kovému béčkovému filmu. S hodne veľa krvi. A rozjímania nad povahou ľudského svedomia. Blood Incantation sa nikdy neuspokojili s klasickým metalovým zvukom, a ich najnovší album je ich zatiaľ najodvážnejší pokus.

Chat Pile - Cool World
S nízkymi frekvenciami, v ktorých sa dalo utopiť, Chat Pile vytvárajú soundtrack ku koncu sveta. Neodchádzame s veľkým bangom na koniec, ale s tichým plačom. Chat Pile zobrali všetko, čo robilo ich prvým albumom geniálnym, a vytočili všetky šavle na 10.

Geordie Greep - The New Sound
Názov tejto desky neklame. Greep si napočúval brazílske jazzové bomby, spojil to s inovatívnosťou Black Midi a nakoniec pridal príbehy tých najslizkejších ľudí, ktorých si viete predstaviť. Výsledkom je viac než hodinu dlhá teatrálna výprava posh barmi a slnečnými plážami z pohľadu často veľmi úlisných postáv. Geniálne.

Richard Michalik
Mabe Fratti - Sentir que no sabes
Guatemalská cellistka Mabe Fratti sa spolu so svojou suitov hudobníkov zo súčasnej mexickej avantgardy nezastavuje pred ničím. Priezračné melódie, kryštalické harmónie a inštrumentálne mapy poskladané s elektroakustických úlomkov. Krásne.

Claire Rousay - Sentiment
Pesničkárský update ambientných zápiskov Claire Rousay mimoriadne svedčí. Jemný autotune, minimalistické gitarové arpeggia a zástupy strún. Pocit domova a emo ambient ako môj nový obľúbený žáner!

Mount Eerie - Night Palace
Phil Elverum dokazuje, že DIY zvuková paleta projektov pod jeho skladateľským talentom poskytuje nevyčerpateľnú zásobu klenotov. Od automatických indierockových klasík, screama s featuringom od svojej malej dcéry až po 808s a vtipných rovnako ako na kosť úprimných textov, kde sa v rozhovoroch so zvieratami zrkadlí celá paleta emócií od žiaľu až po novobjavenú nádej.

Darja Moravová
Fontaines D.C. - Romance
Tady se není vůbec o čem bavit.

Marika Hackmann - Big Sigh
Osobní, procítěné a nádherné.

OG Keemo - Fieber
Nejlepší německý rap.

Jaroslav Myšák
Charli xcx - Brat - sdílený bordel v hlavě mezi ramenatostí a zranitelností.
The Cure - Songs of the Lost World
Kim Gordon - The Collective

Martina Wes Novotná
Vojdi – Kompost
Vojtik – Messiash IX
Endemit – Salami Tiger
Cringe Prince – deepfried
Cringe Prince – Ace of Spades
Cringe Prince – No.44
Cringe Prince – Pesticit
Drť –⁠ Drôtenky
Berlin Manson – Poor But Sexy
Ankramu – Krása
Athena Chlebová – Lacheeba
Hubnutí řízené počítačem – To bílé navrchu
Mat213 – Nesu ohěň
Sisa Feher – Mammatus
Bert & Friends – České moře
God and Eve – Taký pekný, veľký
Ladě – Děti
Edúv Syn – No future, aj keď mohla by
Dušan Vlk – Duša undergroundu
Temný Rudo – každý živý tvor na zemi zomiera sám
DVA – Piri Piri
Limbo – Spirit of Chaos
Gride – Vyzobat
Sabot – Clear

King Gizzard & the Lizard Wizard – Flight b741
Chat Pile – Cool World
Tatran – Evermore
Squid Pisser – Dreams of Puke
Javva – Pícaros
Jack White – No Name
Nails – Every Bridge Burning
Dysrhythmia – Coffin of Conviction
Spinifex – Undrilling the Hole
GUM, Ambrose Kenny-Smith – Ill Times

Michal Pařízek
Mabe Fratti – Sentir que no sabes
Mabe Fratti roste s každou nahrávkou, je stále odvážnější i suverénnější. Sentir que no sabes je dojemné, důrazné a odzbrojující. Nádhera.

The Cure – Songs of a Lost World
Rok 2024 je rokem veteránů, říkám to už od dubna. Nicméně to, co předvedli The Cure s letošním albem, kampaní k němu i přístupem k fanouškům, to je unikát.

GbClifford – My Heart Is Bigger Than the Grief Inside of It
Čekal jsem hodně, dostal jsem víc. Kredit jako hrom, odvaha ještě větší. Formát na slzy.

Tři jsou tradičně málo, ostatně kdyby Kendrick vydal GNX o dva týdny dříve, tak se dost možná bavíme jinak. Namátkou ještě Tramhaus, Kim Gordon, Califato ¾, The The, Liv.e, Shellac, Fat White Family, Arooj Aftab, Vera Sola, Blixa Bargeld & Teho Teardo, Einstürzende Neubauten, Dirty Three, Ex-Easter Island Head, Moin, ZA! + Perrate a další a další...

Filip Peloušek
The Smile - Cutouts
Dvě alba v jednom roce od The Smile jsou jako požehnání. Ale právě to druhé se mi dostalo pod kůži jako málokterá deska v dosavadním životě. Yorke, Greenwood a Skinner si zkrátka dělají s hudbou, co chtějí, očividně se skvěle baví a je radost být u toho s nimi. Jejich letošní koncert ve Foru Karlín ve mně doznívá dodnes.

Berlin Manson - Poor But Sexy
Průvodce světem pozdního kapitalismu a krachující globalizace, ve kterém se snažíme už jen nějak přežít. „Na tomto svete umierajú unavení ľudia/ A ja som jeden z nich/ Ani smrť im nezaručí/ Že toto niekedy dospia.“ Soundtrack pro každou cestu městem z práce.

Jarda Petřík
Howie Lee - At the Drolma Wesel-Ling Monastery
Kombinace tibetských/buddhistických zpěvů a bass elektroniky aneb postklubové tribální mantry pro chvíle meditace. Nic originálnějšího jsem letos neslyšel.

Felisha Ledesma - Fading Farther From Me
Vyšlo v listopadu 2023, ale vzhledem k tomu, jak se deadliny výročních žebříčků posunují pomalu ale jistě na začátek listopadu, nenadělám nic. Každopádně krásně ponorná kombinace terénních nahrávek, dronebientu, hlukovějších pasáží a experimentování s vlastním vokálem až v duchu ASMR. Minimalistický přístup s maximálním výsledkem. Nejlepší noční deska do sluchátek za hodně dlouhou dobu.

Dominik Polívka
Chat Pile - Cool World
„I'm strange, I'm wild, I'm free, I'm fine but don't ask me in.“ Svět se hroutí a my s ním. Já to říkal.

Foxing – s/t
Hymny pro dospělá emíčka. Spílání i usmiřování s úsměvem na tváři a husí kůží ve stadionovém kotli.

JPEGMafia - I Lay Down My Life for You
Ani po šesté nepřestává Peggy bavit zásobou obskurních samplů vsazených do absolutních bangerů. Víc kytar, víc divočiny a ani jeden úkrok bokem. Producentský master mind a rapový voják, který každým výstřelem potvrzuje šarži nejoriginálnějšího interpreta noise/rapové scény.

Adéla Polka
Načeva - Jdem temným dnem
Desky Načevy jsou v něčem velmi koncepční, fungují jako celek. Má výhodu, že se umí obklopovat pokaždé novými hudebníky, přesvědčí je o svém záměru a oni to zpravidla velmi dobře zrealizují. Poklad české alternativní scény.

St. Vincent - All Born Screaming
St. Vincent mění s každým albem i vizuál, je to všechno tak dokonale promyšlený.

Nina Kohout - Gently Autopsy
Zajímavé aranže, vypjatý a zároveň něžný zpěv, za ruku se vede rozčílení s laskavostí.

Jiří Přivřel
Claire Rousay - Sentiment
Deska nenápadná, napsaná o samotě po hotelových pokojích, ve stejné situaci jsem ji krátce po vydání celý týden objevoval a často se k ní později vracel.

Berlin Manson - Poor But Sexy
Nevím proč, ale letošní pomocná síla při vaření. Vařím často a rád. Poor But Sexy.

The Cure - Songs of a Lost World
Posluchačem The Cure jsem byl vždy spíše náhodným a pustit si novou desku nebylo ani v plánu. Leč, stalo se.

Jáchym Rainisch
Lord Spikeheart - The Adept
Výběr nejenergičtějších prvků napříč žánry na jednom albu.

Klára Řepková
Charli xcx - Brat
To jedno album, které se na několik měsíců stane mojí osobností, a zdá se, že snad všech ostatních. Asi už není nic, co by o Brat někdo neřekl aspoň dvacetkrát, ale pro mě tenhle mix bezstarostnosti, neuspořádanosti, „trashy“ estetiky a chytlavých beatů přišel v ten pravý čas. Většinu zážitků z letošního nejen léta už s ním budu mít vždycky spojenou.

Jonáš Sudakov
Jack White - No Name
Návrat Jacka Whitea z maximalizmu do minimalizmu. Čistá rocková energia hovorí sama za seba. Nepotrebuje ani názov albumu.

ScHoolboy Q - Blue Lips
Poetický, ale tvrdý. ScHoolboy Q kreatívne pracuje s formou aj obsahom, aby reflektoval problémy rappera žijúceho spokojný rodinný život. Po CrasH Talk veľký návrat k forme a zároveň veľký umelecký posun vo vyjadrovacích prostriedkoch.

DJ Harrison - Shades of Yesterday
Óda, na hudbu, ktorá formovala hudobnú identitu DJa Harrisona. Svoje vplyvy uctil zbierkou coverov, ktoré sú práve touto identitou presiaknuté. Napríklad aj triphopový Beatles.

Honorable mentions:
Tyler, the Creator - Chromakopia
MGMT - Loss Of Life
Vampire Weekend - Only God Was Above Us
Vince Staples - Dark Times
Omni - Souvenir
Crack Cloud - Red Mile
Magdalena Bay - Imaginal Disk
Yaya Bey - Ten Fold

Štěpán Šanda
Midwife - No Depression in Heaven
Odlitek podzimu, prostupuje tělem jako chladná rána, hřeje jako odpolední čaj.

Blood Incantation - Absolute Elsewhere
Všechno všude najednou, deathmetalová psychedelie.

„Objektivní“ výběr: plichta mezi dvěma deskami veteránů Nicka Cavea a The Cure, byť důležitostí pro dlouhé čekání převáží zřejmě The Cure.

Michaela Šedinová
Bára Zmeková - Jediný na světě
Bára Zmeková umí balancovat mezi radostí a melancholií jako málokdo. Dostane se pod kůži, člověk ani neví jak. Skladby dávají vyniknout síle slov vyřčených i nevyřčených, jsou obrazotvorné a probouzejí různé smyslové vjemy. Deska Jediný na světě je hravější než Lunaves, Bára zkouší různé polohy, které si zachovávají její autorský styl.

Berlin Manson - Poor But Sexy
Poor but sexy východní Evropa pozdního kapitalismu, ztráta iluzí i ideálů a bytová krize. Depka všedního dne, příliš aktuální, příliš blízko. Ale sexy, to jo.

Miss Petty - J'adore Petty
Teplo a mír a kvíření. Humor a nakažlivý sebevědomí. „Budoucnost mě neděsí, dnešek je scary dost.“ J’adore Petty!

Jakub Šíma
Charli xcx - Brat
To nejlepší z PC Music v popově srozumitelným balení s explicitním mámvpičismem. Jako by to tu už někdy bylo, ale doba dozrála až teď.

RiTchie - 112
Nejdřív jsem nepochopil, co jsem slyšel. Tak jsem si to pustil znova a znova a znova. A pak jsem si chtěl nafackovat, tyvole Injury Reserve.

Kim Gordon - The Collective
Rap je univerzální jazyk!

Tyler mi najíždí jako osobnost, v hudbě se mi okoukal. Hromada undergroundovejch raperů jako Mach-Hommy, Navy Blue, Mavi, Mike, stejně jako jejich praotec Ka, udělali skvělý desky a dostali solidní spotlight. Pusťte si je, ale pak za mnou nechoďte s tím, že se blíží konec světa.

Martin Šmíd
Quadeca - Scrapyard
Z youtubera muzikant. Proměna je to většinou bolestivá a nucená, ale u Quadecy, který začínal videy o fifě, se vyklubal plnohodnotný umělec, přesně podle jakých měřítek je těžké určit, jednoduše řeknu vajb. Scrapyard vydal jako sbírku nespojených tracků, a tak se jedná spíš o b-sajdové album. Přesto je deska ucelený zážitek. Zranitelný mix abstraktního hip hopu, glitche, noise rocku. Vracím se k tomu často a pokaždé mě při poslechu zahalí těžce dosažitelný pocit sentimentality a otevřenosti emocím, ke kterým se mi bez nějakého katalyzátoru dostává vzácně. „I wish I'd hide a little less, I wish I'd cry a little more.“

Joey Valence & Brae - No Hands
Správná zábava. Dva borci, kteří rapujou o čemkoli, co je rozesměje.

Jessica Pratt - Here in the Pitch
Jessica Pratt zpívá jako duch z šedesátých let. Ze stěny zvuku Phila Spectora si tady bere jenom cihly a deska tak získává pocit velké temné chodby. Není se tu čeho bát, jen je tu velké a krásné prázdno.

Vojtěch Tkáč
Tyler, the Creator – Chromakopia
S radostí jsem vstoupil do šedivého světa, který Tyler vybarvuje s každým dalším trackem a klipem. Miluju každé jeho zákoutí.

JPEGMafia – I Lay Down My Life for You
Peggy je král experimentu a DIY alternativního zvuku, který je komplexnější než 95 % rapu.

Charli xcx – Brat
Nepřehlédnutelný trend léta a nepřeslechnutelný sound jiného popu.

Nora Třísková
Alan Sparhawk - White Roses, My God
Anki - I Want to Fell Safe
Moin - You Never End

Jakub Veselý
Mount Eerie - Night Palace
Pohľad Phila Elveruma na život a smrť zavŕšuje zmierenie sa s nepatrnou existenciou človeka. Žiadna melanchólia, folkovú kostru prelieva subtílny noise s prekvapujúcimi úletmi katarzie.

Dukla - Stejný lepší
Vinohradská partia pokračuje na rozhraní elektroniky a skladby sebavedomo naberajú rapové kontúry. Fanúšikom dopraje aj povedomé gitarovky a decentne utešuje túžbu po nostalgii.

Matej Žofčín
Geordie Greep - The New Sound
Vynikajúci konceptuálny album, na ktorom sa Greep neviazane opustil. V Black Midi by si to nikdy dovoliť nemohol, minimálne nie do takej miery.

Charli xcx - Brat
Brat dokázal, že albumový formát nie je mŕtvy ani v roku 2024. Čo viac povedať, nič tento rok nedefinuje ako Brat.

Ankramu - Krása
Nedostatočne ocenený slovenský slowcore, ťažko tento rok nájdete konzistentnejšiu a solídnejšiu tuzemskú dosku ako toto.