Žít každý den naplno (Mic Christopher)

Kariéra některých muzikantů trvá desítky let, ale jsou takoví, kterým nebyl dopřán dlouhý čas, přesto zanechali na hudební scéně nesmazatelnou stopu.

Michael „Mic“ Christopher se narodil irským rodičům 21. 9. 1969 v Bronxu, NY, o tři roky roky později se celá rodina přestěhovala do Dublinu. Svoji první kytaru, tehdy ještě hračku, dostal ve třech letech a první opravdovou ve dvanácti. Od dětství slýchával vyprávění otce, který byl na vojně ve stejnou dobu jako Elvis, a tak měl Mic jasno, chtěl se stát Elvisem. Na škole hrál hlavně tradiční muziku, ale vše se změnilo v patnácti, kdy objevil kouzlo buskingu. Při téhle příležitosti poznal hodně ostatních muzikantů, mimo jiné i pozdějšího nejlepšího přítele Glena Hansarda.

V roce 1990 založil kapelu The Mary Janes, s níž vydal dvě alba (Bored of Thein Laughing, 1994 a Sham, 1998), koncertovali mimo jiné na festivalu Glastonbury v Anglii nebo v New Yorku. Zapojili se do charitativního projektu v Bosně s organizací Warchild. Po devíti letech se rozpadli a Mic ztratil víru v hudební průmysl. Následovala nehoda na motorce, kterou přežil jen zázrakem, a tahle událost změnila celý jeho život a veškerý pohled na svět. Stal se z něj větší optimista než dřív, což se projevilo i na tvorbě. Tehdy kromě jiných vznikla asi jeho nejslavnější skladba Heyday, která nabádá užívat si každý den naplno. Jeho sestra Maureen o písničce kdysi trefně poznamenala, že „nemůžete být smutní, když ji slyšíte“.

Mic se spojil s Glenem Hansardem a pokračovali tam, kde kdysi začali, společné hraní, turné po Evropě a USA. Jen oni dva a jejich kytary. Na podzim 2001 po společném vystoupení ve Vídni začali spřádat plány na společnou desku. Po návratu domů čekal Mica email od jeho idolu, Mikea Scotta z kapely Waterboys, který chválil EP Heyday a zval Mica na společné evropské turné. A to byla nabídka, která se neodmítá.

Všechno šlo lépe, než si mohl přát. 16. listopadu 2001 odehrál koncert v nizozemském Groningenu, prodal více desek než kdy předtím. Po koncertě zašel na pár piv a zřejmě se udeřil do hlavy při pádu ze schodů. Upadl do kómatu, ze kterého už se nikdy neprobral… Mic Christopher umřel o pár dní později, 29. listopadu ve věku 32 let. Před svou smrtí pracoval na sólovém albu Skylarkin, které už nestihl dokončit, ale zanechal instrukce, co by se skladbami ještě měli udělat. Bylo dokončeno za pomoci přátel a rodiny a vydáno jako první a zároveň poslední sólové album v roce 2002.

Od jeho smrti mu Glen Hansard věnuje každé nové album, občas jeho písně hraje na koncertech. I deska O od Damiena Rice je věnovaná Micu Christopherovi. V roce 2011 se Christopherovi přátelé a rodina sešli na koncertě připomínajícím deset let od jeho smrti.