Ivana Sváčková | Články / Reporty | 30.11.2015
Málokterý zahraniční hudebník si v Česku udělá zastávku víc než jednou do roka, natož pak sedmkrát. Nejen díky četnosti koncertů, ale i kvůli hravé žánrové nezařaditelnosti někde mezi rapem, hiphopem, indie rockem a bluesem je Astronautalis, pravým jménem Charles Bothwell, raritou, která baví.
Páteční večer, respektive noc protažená až do ranních hodin, byla v Brně ve znamení nadžánrového showcase festivalu Itch My Ha Ha Ha, který v poslední době přináší velké množství hudebních akcí zejména z oblasti elektroniky. Na Malé Americe tomu nebylo jinak – dvě stage přinesly jména jako Steffen Bennemann, James Welburn, Rickolus, RSS BOYS, Schwarzprior nebo Astronautalis. Bezprostřední floutek z amerického Minneapolis zaujímal v line-upu ne zcela šťastné místo – začátek show plus minus o půl jedné mnohé zarazil, ve výsledku však neuškodil.
Ve velkém sálu nádražní Ameriky to začíná houstnout. Pozdní večer nevinně otevírá Super Man Took Steroids z Bothwellovy spolupráce s kanadským hiphoperem Transitem, kterou vzápětí přebíjí hřmotné duo – This Is Our Science a The River, The Woods. Do vzduchu lítají první krygly a lidi stejně tak. Bothwell nabírá nezadržitelné tempo, hmatatelné ve vzduchu ještě dlouho po show, a obrací mikrofon k publiku, které z plných plic doplňuje kousky skládačky. „Me, I follow roads compulsively, till sirens call me off, then I wander, eyes closed, following songs“ více než jasně značí, že tohle není jen další zastávka tour, po které přijde vytoužený návrat domů – návrat domů se koná teď.
Vracíme se v čase, ke slovu se dostávají songy bluesově laděného Pomegranate. Měkké světlo zalévá záhyby industriální Ameriky, vokály The Case of William Smith balancují mezi naléhavostí a žalostností. Něžný podkres kytary Oscara Romero přetíná pravidelná rytmika bicích Mo McNicholse. Oba američtí rodáci, Romero a McNichols, stojí po Botwellově boku už řádku let – a dnešní večer je nesporným důkazem toho, že jim to klape.
Publikum se nenechává zahanbit, takovou oddanost jsem dlouho nezažila. Při Trouble Hunters už celá Amerika tančí – nádražní hala funguje jako prostor skvěle, okenní tabule rezonují s údernými beaty a celému zážitku tak přidávají na mohutnosti. Measure the Globe – vyznání lásky jako Brno (aby taky ne, když je o něm). Celou parádu završuje přídavková Xmas in July, které dominuje Botwellův zastřený (a tak trochu vychlastaný) hlas. Astronautalisovo poslední přání „Always let me stay“ budiž splněno.
Itch My Ha Ha Ha:
Astronautalis (usa)
27. 11. 2015, Malá Amerika, Brno
foto © Zdeněk Němec
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.