Žižkovská noc, zahajovačka (fatální black pop)

Zahajovačka? Prémie za stovku nočních kilometrů, toulky Žižkovem, protože jaro už tě nefackuje, ale vodí tě za ruku a na baru objednává piva s nerozluštitelným názvem. Midi Lidi rádi vaří, to se dávno ví, ale Bonus v tom má jasno - nežerte vepřový, Aláh vás vidí! Mary C to s beaty vždycky sluší. Jen prchavý příběhy s okamžitou pointou, poloplný Ponec, trocha pohybu na Opalý pohyb. Jo, má to atmosféru, potrhanou, bázlivou, avšak nikdy netančím, něco málo si odnáším i cestou na Žižkostel. A black? Tentokrát je mi warpaintem úsměvem, už jen suchá mlha, trochu saxík a trochu Voluptas. Tímhle koncem to stejně všechno teprve začíná.

Po práci legraci, fatalistické japonské drama a tři black metaly. Na začátku filmu Harmonium preluduje malá holčička na zmíněný nástroj, nejde jí to, asi proto, že fláká hodiny – nemá totiž ráda paní učitelku. Později už nepreluduje, protože (pozor, spoiler) ochrne. Kdo by to byl řekl, že za celý večer bude i tak její výkon nejlepší hudbou, kterou uslyším. Žižkovská noc si říká o začátek v Žižkostele – sklep a (plusminus) black metaly s obstojným renomé. Nic proti kanálnímu blacku, kult ale nevznikne, když ho ve zkušebně mučíte dva roky, sorry, Adonis DNA. Hnus umírající – skvělý název kapely. „Poprvé jsem tě viděl zívat u blacku,“ říká Jay. Voluptas mají zas skvělé promo fotky a vybraný rumový vkus, jak do toho ale sedí, že zní jako by se právě sešli na první zkoušce? Kamarád se směje, že se ze chcaní na snadné cíle vyhne Ospalým pohybem pera, takže chcaní na kamarády nakonec zbývá na mě. To bych raději znova viděl Harmonium. Ochrnutý black metal.

fotogalerii hledejte zde

Když uzavřít kruh, tak pomalu, ovšem nikoli ospale. Ponec je samý úsměv, nejen proto, že Bonus refrénuje o tom, že už si pro nás jdou. Sežer to, co ti dají, říkám si nesměle před Ospalým pohybem, jenže to, co je z nahrávky velmi lazy, zní naživo velmi sexy. Pokud si teda představíte erotiku na pomezí snění a bdění, tu, která trvá hodiny a vyvrcholení je stejně nedůležité jako východ slunce. Krásný zvuk, důraz na každý tón, uhrančivé netempo, nečekané hlukové nárazy. Vrůstám do podlahy a naštěstí vůbec netuším, že uslyším něco takového, jako jsou Voluptas. Žižkostel je skvělá díra a výborně se před ním chčije na Žižkov. Kudy jdu, tudy chodím. Noc je pěkný název, ale ještě lepší cesta. Kdo uvidí svítání, je vítěz, anebo taky ne.