Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 16.10.2021
Chudáci melodie! Tohle si nezasloužily… Ale jazz vždycky to naučené, zažité a zdánlivě nedotknutelné ohýbal a lámal. Pokud se v prvních dvou festivalových dnech jazzová tradice různě překrucovala a míchala s dalšími vlivy, další dva večery v tradičním Bio Central byly v oparu omamující destrukce.
Ani nejnáročnější kus programu (nechci předjímat, ještě za sebou nemáme sobotu, ale tohle těžko něco překoná) přivezlo trio Abacaxi, které v české premiéře představilo „koncert pro strunné nástroje, bicí a hromadu pedálů“. Obsazení kytara-basa-bicí zaútočilo na divácké smysly razantní zvukovou koláží, která záměrně rezignovala na veškerá pravidla a jistoty. A hlavní roli v tom hrály dlouhé lajny efektových pedálů, kolem kterých kytarista s basákem pobíhali a v bleskovém tempu měnili zvuky svých nástrojů. Slovy jen těžko popsatelné, tohle se musí zažít. Ne všichni to zvládli, těch odchodů z plného sálu nebylo málo.
Lehké to nebylo ani s očekávanou sestavou Oli Steidle and the Killing Popes, byť tady jsme se jakžtakž pohybovali na známém území. Složitost, řízený chaos, čas od času se vynořivší melodie, která ukolébala jen proto, aby ji jako kus papíru zmačkala hluková stěna složená z několika rytmicky mimoběžných témat. Změn a proměn ale bylo až moc a výsledná matérie byla tak hutná, že bránila hlubšímu emočnímu prožitku.
Úvod pátečního večera patřil pokračování rezidenčního projektu A Shape of Jazz to Come, který festival zahájil vloni. Letos se v něm potkala pětice mladých muzikantů, kteří spolu běžně nehrají. Společný tvar plaval jaksi ve vzduchoprázdnu, jako by se nedařilo najít společnou notu, nebo aspoň nebyla příliš znát v prvních dvou třetinách jejich vystoupení. Ty se nesly v uvolněné, avantgardní podobě, v duchu náročné hudby. A ve chvíli, kdy se band obrátil k tradici a v závěru došlo na „tradiční“ jazz a „tradiční“ písňovou formu, všichni rozkvetli. Jestli by nebylo bývalo funkčnější držet se tradice celou dobu…
Pimpono Ensemble hladce propojil zvuk jazzového orchestru s hudbou, kterou tahle tělesa běžně nehrají. Takže se tu volně rozbíhaly rytmy a melodie, stavěly masivní zvukové stěny i kreslily ambientní až postrockové nálady. Nezvyklé, nové, nicméně jako celek ne vždy úplně soudržné a za všech okolností strhující.
Jazz Goes to Town
12.-16. 10. 2021 Hradec Králové
foto © Lukáš Veselý
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.