Karel Hastrmanský | Články / Profily | 03.11.2015
Stojíš nad propastí. Je ticho. Ani vítr, nic. A najednou ti to dojde. Pro dnešek máš vyhráno, zejtra to může bejt plichta.
Hudba dokáže ledacos, ale desek, který by vám i bez vodky a neurolu pomohly zavřít aspoň nakrátko do skříně všechny vaše všednodenní bubáky, zase tolik není. OTK loni vydali hned dvě elpíčka a ještě teď je z toho kdekdo slušně v prdeli. Nejspíš právem. Jenže mě už to zase vodí Okolo. Tu pěšinu bych měl dávno znát jak svý boty a stejně na ní pokaždý zabloudím, abych na konci studený černočerný ďoury našel místo světla jen další výstřel ze startovní pistole. Poslouchám. Zpěv nepředvídatelně osciluje mezi ztichle zarmouceným přednesem a nasupeným pořváváním ve tři ráno na zarostlé zastávce za městem. Znova mě napadaj škatulata stran gárážovýho folku, myslím, jak nejsem kreativní, jenže z toho slova je mi na blití. Českej Steve Albini?! Kolikrát už musel tenhle wannabe cool příměr Ondřej Ježek asi zkousnout? No jo, ale ten zvuk… Struhadlově obhroublej a rozcuchanej jak prvňáček na školním výletě, a přitom tak dokonalej, bezchybnej. A co se projednou vysrat na omílání obecně známejch banalit? Dobře, tak ještě tu o albu roku 2008. Když si nevíš rady, říkej tomu alternativa.
Chci ustát tu Lavinu, nechat pod ní celej svět a s baťohem a buzolou cejtit kořeny, jak mi prorůstají hlavou. Basou pod žebra, kytarou po papuli. Něco, co nejde odmítnout. Přestat se hnát, nespěchat. Moderní doba, dny, kdy můžeš mít všechno, ale zrovna teď jako na potvoru nechceš nic, jenom bejt pryč od toho všeho, daleko od front, smradu, čísel a lidí, se kterejma nic není. Před očima mám pořád ten milimetrově zrežírovanej bordel Tomáše Luňáka, kterej tak dokonale souzní s krajinou mýho bytu v kterýkoli roční době. Div, že se mi z toho kytarovýho kraválu samou radostí nerozskočí kebule, jenže pak se odnikud přiženou oblaka tmavě nachový melancholie a ta samá hlava padá do dlaní jak tuna podzimem zakletýho listí. Potichu/nahlas. Pomalu/rychle. A kolem nohou se ti svíjí černej had, co syčí jak papiňák. To ty klávesy Honzy Klempíře. Proč jen se tak všestrannýho nástroje všichni ti rádoby drsní rockeři straní jako čert kříže? Nemaj na to. Na rozdíl od OTK. Rezavá poezie pod hromadou sutin, kde jedno bez druhýho nedává smysl. Svět jako vědomí a nic. Experimental? Jazzy? Noise? Strkám si za klobouk. Se syrovinou na mě nechoďte, potím se z toho nařvanýho kvapíku jak vrata od chlíva. Příkladně vychýlená melodie, nepoddajná, prudká. Už mě to má.
OTK - Okolo (Silver Rocket, 2008)
www.noise.cz/otk
Live: Piper Night III.:
Unna + madebythefire + OTK + Darren Eve
7. 11. 2015 Katolický dům, Kopřivnice
www.facebook.com/events/102578430092681
foto © vrbaak
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.