Oblast bez mobilního signálu a rychlost vytáčeného modemu 32kb...

Loňský ročník festivalu v Banátu zažil velké změny. Jednak se přestěhoval do Eibentálu a jednak se za něj postavila nová organizační skupina kolem Štěpána, Honzy, Tibiho a jejich hospody U Medvěda. Návštěva skoro osmi stovek lidí a velká pomoc místním znamená to, že ročník 2013 je za dveřmi. A jak to vidí jeden z organizátorů, Štěpán Slaný?

Jak se vůbec kluci z České Lípy dostali k pořádání festivalu v Banátu?
Byl to takový postupný vývoj, před šesti lety jsem tam byl se svou přítelkyní, která tam má část rodiny, na dovolené. Díky nepřiměřenému množství slivovice se mě ujal místní Tibi, se kterým jsme si padli do oka, po čase jsem mu přes net nastínil myšlenku malého penzionu, ukázal jsem to kamarádovi Honzovi a vše se rozjelo, rekonstrukce baráku, hospoda U Medvěda, školní expedice a práce postupně přibývala. Každý rok se snažíme zařadit něco nového, loni to byl právě festival, který dříve dělal Člověk v tísni, ten nám s tím pomáhá i nyní. Kompletní organizace však přešla pod nás.

Není tajemstvím, že se hudbě nevěnuješ, ve skutečnosti jsi florbalový reprezentant a byl jsi na třech mistrovstvích světa – jak bylo pro tebe těžké spojit tyhle dva úplně jiné světy?
Jednoduché to nebylo. Sice se o muziku trochu zajímám, snažil jsem se toho vždycky hodně naposlouchat, ale nikdy bych neřekl, že skončím tak, že budu připravovat docela velký festival v Rumunsku. Pro mě je výhoda, že se mi obě sezóny nepletou, sportovní končí v dubnu a to mi hned začíná ta banátská. V září to v Banátu zabalíme a rovnou přeběhnu na palubovku. Samozřejmě se trochu snažím zneužívat svojí pozice a díky tomu, že florbal jde nahoru a média se zajímají o akce jako je MS, snažím se Banát dostat do novin přes florbal.

V loňském roce jste stavěli festival de facto na zelené louce, jak to bylo těžké a kde jste brali rady a zkušenosti?
Praktikovali jsme metodu pokusu a omylu. Hodně nám pomohli kluci z českolipského Progresu, kteří mají s podobnými akcemi zkušenosti, festival je však 1200 km od České Lípy a tím se všechno komplikuje. Honza opustil místo na úřadu a spal půl roku ve stanu na zahradě před hospodou a spolu s Tibim řešili věci na místě, já řešil věci tady. Oblast bez mobilního signálu a rychlost vytáčeného modemu 32kb byly obrovské překážky. Teď tam internet nefunguje vůbec, prozatím. Udělali jsme si základní plán a pódium z toho, co les dal, postavili sprchy, záchody, tahali vysoké napětí, jednali s úřady, získávali povolení a přesvědčovali místní, že přijede na tři dny do vesnice něco, co ještě nezažili...

Pro místní to byl asi šok, když se do vesnice přivalilo téměř 800 návštěvníků...
I když jsme jim říkali, jak to bude probíhat a ať se na to připraví, že vykoupí celou vesnici, vítězila spíše nedůvěřivost, všechno pochopili, až když to celé přišlo. Zjistili, že je to skvělá příležitost, jak si přivydělat. Další ročník pro nás bude o hodně jednodušší, lidi tam loni nechali odhadem přes 1,5 miliónu korun, což je pro místní, kde je nezaměstnanost až 50%, ceny stejné jako v ČR a průměrný plat přibližně 150 euro, obrovská pomoc. Celá vesnice se už na letošní ročník moc těší. To je pro nás skvělá motivace, že to má smysl.

Loni vás potkal první problém, a asi ten nejtěžší, hned na začátku, autobusy nevyjely nahoru.
To byla hrozná situace, měli jsme všechno krásně připravené, ale autobus, který měl plnit roli jakéhosi pendlu nahoru a dolů se po první cestě porouchal, do toho vesnice zablokovaná díky pohřbu a my měli k dispozici jednu dodávku. Skoro všichni po té náročné cestě museli pěšky do šestikilometrového kopce, převáželi jsme techniku, batohy a lidi, kteří už nemohli. Byl to zmatek, ale nějak jsme to zvládli, lidi byli skvělí, hodně nám pomohli a moc neremcali. Pro nás to byla těžká zkouška, vysílačky, které u nás mají dosah deset kilometrů, v Eibentále nefungovaly přes dvě údolíčka. V hospodě U Medvěda, která je normálně naší banátskou chloubou, se vařila pípa, pivo, které měla firma přivést s týdenním předstihem, dorazilo ráno před akcí, prostě klasické Rumunsko. Právě na Rumunsko jsme se často vymlouvali, občas se tady pokazí věci z důvodů, které se v Čechách moc nechápou, je to taková rumunská maňana.

Co se týká programu, první ročník byl velmi slušně našlapaný, jak probíhalo přesvědčování kapel?
Měli jsme z toho strach, naštěstí jsme asi před třemi roky potkali při jedné expedici základní školy tatínka, který využil uvolněného místa den před odjezdem. Jmenoval se Ondra a tak jsme s ním klábosili o muzice, on si neustále nahrával různé zvuky na diktafon, po příjezdu jsem říkal klukům, že tam byl nějaký Ondra Ježek, ze kterého se nakonec vyklubal jeden z nejdůležitějších lidí české hudební scény. Ondra nám hodně pomohl s kapelama a letos je jeho pomoc ještě větší. Nějaké kapely jsme sehnali napřímo, třeba s Divokým Billem byla výborná spolupráce a dohoda téměř za minutu. Naše pravidlo je, že všichni vystupují zadarmo, většina spí na zemi ve stanech a ještě musí sehnat fanoušky, prostě není nic lepšího, než odmítnout hraní za peníze a odjet do Banátu.

Pomohl vám ohlas minulého ročníku k naplnění programu toho letošního?
Hrozně moc, neustále mi volají kapely, řekl bych, že se mi ozvalo už tak sto kapel. Některé jsou méně známé, jiné velmi známé. Ta jinakost a syrovost festivalu asi zafungovala výborně, takže letos jedou Wohnouti, Už jsme doma, Blue Effect s nestárnoucím Radimem Hladíkem a mnoho dalších. Nějaké taháky máme ještě rozjednané.

Novinky a změny?
Moc jich nebude, spíše vyladění nedostatků, víme, co loni nefungovalo, a zkusíme to odstranit. Chceme festival nechat takový, jaký je, bez signálu, bez větší komerce, syrový a dobrodružný. Hlavní cíl je pomoci místním, to je pro nás hlavní úkol. Dalším cílem je dotáhnout festival na nulu, loni se nám to moc nepodařilo.

Na co bys závěrem nalákal fanoušky?
Skvělá příležitost, jak v doprovodu oblíbené kapely poznat český Banát v Rumunsku. Spousta kapel jede autobusy a lidi si tak můžou rezervovat místa a jet přímo s nima, loni to mělo velký ohlas. Pivo za dvacku, skvělé langoše, mititei, maso, prostě výborný zážitek za 2999,- korun! Takže neváhejte a hlaste se, vesnice není nafukovací, proto jsme udělali omezení na 700 objednaných. Jedeme taky na festivalovém Facebooku.