Dominika Prokopová | Články / Reporty | 21.08.2016
V Letenských sadech opět vyrostla cirkusová vesnice a třináctý ročník Letní Letné odstartoval. Po Frašce o Dušanově duši Divadla Spektákl bylo cirkusuchtivé publikum uvedeno do světa Limbo. Pobyt v očistci vám může zabrat nějaký ten pátek, takže máte dost času na mejdan. Mejdan mezi nebem a peklem.
Ve čtvrtek po osmé hodině večerní se otevřela brána unikátního šapitó a diváci se rozdělili na dvě skupiny – ty „privilegované“ v lóžích a ty ostatní sedící okolo menšího kruhového jeviště. Pod nadýchaným balónovým baldachýnem, mezi zrcadlovými sloupy a oblakem nachového kouře bylo možné sledovat hbité číšníky i kolemjdoucí účinkující hned z několika úhlů. Zrcadlová stěna, lemující celý kruhový prostor šapitó, už posloužila ke kvalitnímu šmírování nejednomu zvědavému gentlemanovi. Krátce po půl deváté se na pódiu zjevil ředitel festivalu Letní Letná Jiří Turek, který poděkoval kolegům i partnerům a prohlásil festival za zahájený. Poté uvedla do limbu všechny přítomné první dávka beatboxu, živelná kapela a bělostný hlasový experimentátor Elyas Khan v lesklých martenách a s decentním boa, který nahradil hudebního režiséra Sxipa Shirey, který dříve v Limbu účinkoval. V následujících 75 minutách měli diváci možnost vidět sled unikátních čísel, ve kterých špičkoví akrobati dokazují, zač je toho australský cirkus, který těží především z technické preciznosti a fyzických dovedností.
Hadí muž Aurelien Oudot, který se předvedl jako první, se projevil jako opravdový protinožec. Končetiny tohoto bezpáteřního akrobata se pohybovaly proti zákonům přírody. Akrobrat na rukou Danik Abishev si dokázal v okovech i bez poradit se světelným vězením. Vzduchu vládla akrobatka Evelyne Allard, která navíc figurovala i v kouzelnických tricích – žena v bílém, která umí mizet stejně dobře jako někoho mávnutím přičarovat. Konzultantem magických kousků byl anglický profesionální iluzionista Paul Kieve. Beatboxer a klaun Mikael Bres pak dokázal, že je mistrem čínské tyče.
Pokud byste očekávali od představení, které se odehrává v replice secesního dřevěného šapitó poetickou atmosféru, plnou příběhů, metaforických obrazů a pohyblivých vzpomínek, nedočkáte se. Australský režisér Scott Maidment coby odborník na opulentní show, která je nacpaná jak jícen krasavice Heather Holliday při polykání mečů, o nic takového neusiluje. Jak sám přiznává, před spletitým dějem, protkaným příběhy, dává přednost blízkému kontaktu mezi akrobaty a diváky a působivé atmosféře. Vše je podřízeno sledu cirkusových čísel, akrobatické velekousky se střídají s tanečními výstupy a komickými mikrosituacemi. Spojujícím tématem počínání všech nadmíru ohebných mužů i žen je očistec, ve kterém si ze samé nudy zkoušejí, co vše je možné a balancují tak se šibalským úsměvem na okraji fyzických možností. Jestli stojí na nohou, na rukou, na hořícím žebříku nebo na zatraceně pružné tyči, to už není podstatné. Překračování hranic ve fyzické rovině coby alegorie prověřování charakterů duší v předpeklí, dostatečně prošpikovaná dávkou sebevědomého flirtování s publikem.
Replika secesního zrcadlového šapitó (Spiegeltent či Mirrortent) byla na Letní Letnou dovezena z Belgie. Po dva dny ji pak stavěl tým pod vedením Gerryho Klessense, zástupce vyhlášeného rodinného klanu, který je s těmito zrcadly a vitrážemi vykládanými stany spjatý už od dvacátých let dvacátého století. Tyto stany byly na začátku dvacátého století stavěny jako pojízdné svatostánky pro velkolepé taneční show a dráždivé kabarety. Původní stany byly čistě dřevěné a nepojaly tolik diváků, kolik je v současné době potřeba, proto vznikla nová konstrukce se starým interiérem, která pojme zástupy diváků na velkých mezinárodních festivalech.
Chcete-li vidět našlapanou show, ve které se sami akrobati baví tím, čemu je možné podrobit zdánlivě omezené lidské tělo, je pro vás Limbo to pravé. Pokud toužíte po poetičtější podívané, zamiřte například na francouzský cirkus značky Cirque Le Roux s nádechem filmové atmosféry noir. Bohatý festivalový program toho nabízí víc než dost a Letní Letná nenechá vydechnout své příznivce až do 4. září.
Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná
Limbo: Limbo
18.8.-4.9.2016, Letenské sady, Praha
www.letniletna.cz
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.