Vkus Luky z kapely Haiku Garden sahá od hlasitých vypalovaček spjatých s obdobím první vzpoury přes nejoblíbenější písničkáře až k podivnému lo-fi popu...

Snímek, který si z letošního Festivalu v Cannes odnesl Zlatou palmu, zaujme jak důrazem na sociální tematiku, tak drsným černým humorem.

Naštěstí střelba rýmů funguje naživo výborně a nejeden návštěvník nevěřícně kroutil hlavou, jak je tohle vlastně možné.

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

V Praze byli hodněkrát, vybavuju si třeba, jak sedíme u stolu nahoře v Rock Café a kolem jde kapela a všichni maj knír, píše Jirka Imlauf z Houpacích koní před…

Modrovlasá Hilda britského autora Lukea Pearsona řádně zčeřila poněkud znuděné vody evropského komiksu této dekády.

Pink Floyd nejsou soundtrack k Čelistem a covery Laibach měly říz. Své hudební srdcovky vybral Petr Zenkl z Paprsků inženýra Garina.

Smutný pohodář Kevin Morby míří poprvé do Prahy a v rozhovoru prozrazuje, s jakými pocity psal svou novou desku Oh My God. Tedy mimo jiné.

Na první pohled je zřejmé, že Robert Niziński má naposloucháno hlouběji, než bývá obvyklé. Ale i nejsečtělejší z nás si sem tam připomenou, jak chutná přecpat se sladkým...

Jedním z úplně posledních snímků byl inscenovaný dokument Bit Player o autorovi jedné z nejrevolučnějších teorií dvacátého století Claudeu Shannonovi.

Start proběhl pár minut před ohlašovanou půl osmou, sál se v mžiku zaplnil, balkony nevyjímaje. Osmičlenný kolektiv spustil bezmála dvouhodinový set.

Ghost-Note ale není jen afrobeat a funk. Velkou porci koncertu klubem pulzoval těžký hiphopový rytmus a jedním z vrcholů byla pocta americké legendě J Dillovi.

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Ze Sona si to k Mersey míří povědomá postava bělovlasého elegána, která si nese fixou napsané playlisty... Jeden z posledních koncertů v brněnském tradičním klubu.

Jaroslav Rudiš se na pódiu poněkud zvláštně pohupuje a v ruce drží Kafkův nedokončený román Nezvěstný, za ním se na plátně míhají letadla nad newyorskými mrakodrapy...

V neděli pak rozcloumala jeho stěny experimentální hudebnice a filmařka Billy Roisz a nutno říct, že její vystoupení patřilo mezi nejlepší koncerty festivalu za dlouhé roky.

Pokud jsem při domácím poslechu Spirit Counsel zápasil s koncentrací, při živém provedení byl spíš problém z toho nádherného zvukového chrámu odejít.

Oddanost a nadšení fanoušků odrážely dlouhé potlesky, mohutné chorály při songu TheseRIOTSareJUSTtheBEGINNING i aktivní feedbacky na Friersovy otázky.

Kdo se poflakoval vzadu, rotuje kolem baru v zadních částech a hledá své skuliny v zasněném oparu známých melodií. Modrá a červená světla, bílé sci-fi kombinézy, bledé tváře.

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.