Zezulova poezie se ve všech třiceti básních cyklí do úzkostlivých obav, mezi ním a světem zeje díra.

Hutný základ jistí, bubny s činely ostře řežou a řev uštvanýho psa vystupuje odněkud z boudy přesně jako na deskách.

Pokud jste někdy hledali soundtrack k zamračené obloze před bouří, máte ho. Pochyby z budoucnosti, hypnotické tempo, žádný spěch.

Kdo byl u Jääportit zvyklý na meditativní charakter, nechť urychleně zapomene – aktuální album je výpravné, dramatické a v zásadě svižné.

Masturbace, Brutus, gaybar Ikarus a přímá konfrontace s fanynkou. Druhý z rozhovorů s finalisty 1Band2Play.

Proti gustu žádný dišputát? Krakonoš a The Hops Party rozhodně stojí za ochutnávku.

Všechny odstíny i stíny na letošní Full Moon Stage. Kromě ohlášených jmen se můžete těšit na Modré hory, Bilow, Jaro a další.

Brněnská kapela, která přísahá na postpunk, to není zrovna obvyklé, taky je to krapet noisy, krapet velmi. Další finalista soutěže 1Band2Play.

Umělci různého věku, z různých subkultur i koutů světa, blázni i rozmanité kooperace se tu dějí takřka neustále. Všechno funguje. U Stoned to Death.

První z trojice rozhovorů s finalisty 1Band2Play proběhl na vnitrostátní lince Riegrovy sady – Olomouc, kde si jarního počasí užíval u otevřeného okna Ondřej Duchoň z kapely Froples.

Hutné klávesové plochy, klasické sci-fi a obskurní soundtrack. Dalším jménem pro letošní Full Moon Stage je Jane Weaver.

K tomu přidejte kupu samplů nezřídka jazzové provenience, díky nimž zní album jako tanečnější verze skladeb Barryho Adamsona.

„Skladby, které píšu já sám, jsou nyní hluboce osobní. Jsou kurva srdcervoucí!” dodává ke svému loňskému eponymnímu debutu. Na čem vyrostl Suno Deko?

J. R. Robinson se na nové desce svých Wrekmeister Harmonies znovu proměnil. Hovory o samotě v předvečer českých koncertů.

Osobitý mix punku, psychedelie, popu nebo noiseu. Třetím jménem na menu letošní Full Moon Stage bude polská formace Trupa Trupa.

Trojice hraje od roku 2015 a má talent upozorňovat na sebe zdařilými singly, působivý The City natočila ve studiu Tomáše Neuwertha.

Garth Ennis pojal svou úlitbu Thorovu světu sarkasticky, se smyslem pro krvavé detaily, využil hřiště časoprostoru a z minulosti si vypůjčil různé postavy ze svých oblíbených ér.

Audiovizuální působivost a dokonalá souhra smyslů nezanechávají dojem vypočítaného mechanismu. Pořád je tu tvůrce.

To, že hudobníci len ráno odlietali z New Yorku a ešte pred koncertom workshopovali na JAMU, nebolo na ich presvedčivom výkone vôbec cítiť.

Mnohaletý duchovně-hudební koncept kolem fiktivního kněze Murphyho se uzavírá. Studiově, koncertně, u nás i kdekoli jinde. Father Murphy končí.