KEN mode začínají pozdě, pár minut po deváté, takže Jesse jen zařve: "We're KEN mode from Canada!" a jede se... Ať už dvacet, nebo dvěstě lidí, všichni tři jsou nadšení,…

Existuje tu dost kapel inspirovaných západním modelem moderního indie rocku, alternativní kytarovky nebo jak to nazvat? Talentovaní, kreativní a dokonce dobře vypadají.

Dry the River připravili českému publiku zážitek, na který budou ještě dlouho vzpomínat. Futurum ovládla mimořádná atmosféra...

Zažili start na Glastonbury, kam je dostal první singl (podivně skrytý jako bonus track první desky), jahodově blonďatý rozchod i Aspergera. Deset let po debutu...

Uvázat si bandanu a hymnické refrény vyřvávat pěkně nahlas, ať se z toho sousedi poserou. Udělat pořádný brajgl a pozvat spoustu kámošů...

Jak se mi Kmeny líbí díl od dílu víc a víc, na internetech sleduju opačný trend: víc kritiky, znechucení, ignoraci. Motorkář ze mě nikdy nebude, ale mezi motorkáři mám pár…

Rozhovor s Ufomammut vznikl u příležitosti vydání nové desky Ecate, kterou představují jako změnu a vykročení novým směrem: Zarazili jsme plyn až do podlahy.

I přebal alba Frames ořezává tváře aktérů tak, že se zdají být nepřítomní, a přitom na dosah ruky. A hudba je pak plná postrockové nekonečnosti, i velice konkrétní matematiky.

Baskytaru hladí jen jednou během celého setu a její zpěv není prakticky slyšet. Zvukaře to evidentně netrápí (asi taky únava), protože stojím před jeho pultem.

Výzva hlavních aktérů, že chtějí v sále vidět alespoň dva mosh pity, byla vyslyšena a během celé show se některému z dočasných ostrůvků nadšené retardace nevyhnul nikdo.

... a Vincent na ní dokazuje, že i na jednom albu se dá skloubit jak dobře znějící house, tak čistý zvuk berlínského techna.

Co tady máme dneska kromě plánů s Russian Circles? Tak třeba Calexico, Mountain Goats, Jamie T, Tallest Man On Earth, William Elliott Whitmore... a sám John Carpenter.

Šla jsem v úterý na křest, ve středu na pohřeb. Za posledních pár let jsem se dala natolik do kupy, že už na pohřbech nekolabuju a nešňupu antidepresiva z kapsy.

S Kubou Kaifoszem z Wild Tides o nahrávání Sever Fashion, o metalu v logu i o tom, co se stane, když Přílivy za zvuků kostelních zvonů zaplaví Hell Camino.

Početné hudební stádo z Mnichova hraje výhradně autorské kompozice kytaristky a vedoucí ansámblu v jedné osobě, charismatické Moniky Roscher.

Zatímco Thom Yorke a Damon Albarm zkouší štěstí s novými trendy a koketují s elektronikou, Noel zůstává nepolíben moderními hudebními směry. Je to dobře, nebo špatně?

Asi se shodneme, že už nežijeme v kmenové společnosti, jenže lidem už dneska nestačí ikony na textilu a sami se stávají symbolem. A to může být matoucí. Čakry, namaste, om.

Blur není dokonalá deska. Ze své podstaty jí ani nemůže být, ale právě zmíněné hledačství v kombinaci s dobře napsanými písničkami z ní dělá nahrávku mimořádně zábavnou.

Hlavní je především Stokoeova nespoutaná fantazie, se kterou buduje svět plný bizarních zvířat, technologií, zvyků a vizuálních i slovních hříček.

Jasná věc, odpovídám, ale pro jistotu se ujišťuji, jestli je vše zapojeno nebo je k dispozici nějaký technik. “Hele, tomu já nerozumim, já jsem jenom barman, ty seš DJ.” A…