Trochu znejistil jeho výrok, že rád plive a že kdo stojí v prvních řadách, tak to schytá, případně, že kdo chce, může otevřít pusu. Publikum reagovalo rozpačitě...

Takhle nabitý program by kopřivnické Mandale mohl závidět leckterý hudební velkoklub. Co jméno, to zásah do černého. A poslední březnová sobota nebyla výjimkou.

S garážovými kapelami se v posledních letech roztrhl pytel, jako by tuzemská hudební scéna zaplňovala pomyslná prázdná místa. Posměšky? Vůbec ne.

River Promotions vznikli teprve letos spojením dvou kolektivů - velvetpunks a zst booking. Co je to za partu, která tu bude pořádat nejprve Black Lung a potom nějakou partu Japonců?

Ne že by si Vložte Kočku hlasitostí nějak zadali, ale přinejmenším nejsou poslední roky v hypeu jen tak pro nic za nic. Křest v Akropoli.

Line-upy jednotlivých měst, mezi nimiž byla i Varšava, Praha a Kolín nad Rýnem, se většinou liší. Letošní bratislavská verze dostála jménům jako Son Lux, Young Fathers, Archive či Adi Ulmansky.

Costume play jsou v zásadě brouci Pytlíci a ostýchavé duše se vztahem k řemeslům a umění... Co my na to? Z pozice média celou sérii podporujeme, na druhou stranu...

Čtrnácté album, třináct producentů a jedna nová kniha. Jan Burian se činí. Stejně jako jeho synové. Samozřejmě v divadle E. F. Buriana...

Opožděné úterní kázání o kytarách v Godspeed You! Black Emperor, nových Prodigy, Prong, Muted, µ-Ziq. Dále Lapalux, Inventions a Ryuichi Sakamoto.

Před dvěma lety proběhla první akce, na kterou dorazilo pár desítek lidí, dnes se jich protočí více než tisíc a před vchodem stojí fronty do brzkých ranních hodin.

Britská scéna není malá a má dlouhou tradici, přesto je odsunutá do pozadí a s nadsázkou lze tvrdit, že i islandské blackmetalové kapely se letos dočkaly většího hajpu.

Křtu nové desky Lešť přihlížel v Ostravě vyprodaný Parník. A že bylo na co koukat. Kdo říkal, že Ladě jsou neznámá kapela?!

Úřednické struktuře reagující na védské imigrační politiky se podařilo během uplynulých týdnů dotlačit k deportaci ze země jednu z ikon mladé virtuální rapové komunity.

Vydávají u japonsko-londýnského labelu Home Normal, a přitom už roky patří k tomu nejzajímavějšímu, co nabízí naše domácí experimentální elektronická scéna.

V synťákových rauších Hissing Fauna si pohrávali s refrény typu „come on chemicals“. Doba se ale změnila a s ní i chemikálie...

Bylo to pěkný a víc se mi líbili Ghost River, protože to jsem byla zhulená. Pak už přišlo moc lidí a ty byli taky zhulený a nějak mě to začalo…

Asi se shodneme, že už nežijeme v kmenové společnosti, jenže lidem už dneska nestačí ikony na textilu a sami se stávají symbolem. A to může být matoucí. Suzuki, Yamaha, Harley-Davidson.

Nejde o náboženství, nejde o rasismus, ale o staré dobré zabíjení, se kterým veřejnost nesouhlasí. V čem je ale potom tenhle biják jiný než libovolná stathamovka?

Obliba shoegazu u nás s posledními měsíci rapidně vzrostla. A jako obvykle za to můžou mladí a neklidní, kteří odjakživa nedbali zbytečně protežovaných trendů a zavádějících stereotypů.

Jason Aaron ukazuje pravou tvář jihu Ameriky, pomalu vrství flashbacky hlavních postav a jde až na dřeň. Motivace, výchova, fotbal, Vietnam.