Články / Reporty

Eartheater, s tebou je vše jednodušší

Eartheater, s tebou je vše jednodušší

Jakub Béreš | Články / Reporty | 14.07.2024

Je radost sledovat dráhy umělců, kteří se vrací do Prahy. Poprvé tu americká hudebnice Eartheater vystupovala v roce 2016 v Klubu FAMU, teď ji přivítal vyprodaný Fuchs2. Její křehká deska Powder z minulého roku patřila k tomu nejlepšímu, co vyšlo na alternativní scéně. Zatímco se před osmi lety na scéně ještě hledala, dnes pravidelně spolupracuje se jmény jako Sega Bodega nebo Caroline Polacheck – a její nekompromisní přístup mezi nimi vždy září.

Nechat na sebe čekat půl hodiny v horkém letním večeru si nemůže dovolit jen tak někdo. Eartheater je přesně ta umělkyně, která svými emotivními texty dokáže zasáhnout publikum na těch nejcitlivějších místech, přesto si hlídá drzou image a dokonalou performance identity – konejšivá kněžka i nevyzpytatelná mýtická siréna umí vycítit, co její obecenstvo právě potřebuje.


fotogalerii z koncertu najdete tady

I její největší bangery v sobě mají spoustu citlivosti, úvodní Scripture zastihla sál na hraně tance. Oslepující pulzující světla bránily přiblížit se k hudebnici, stejně jako ikonický pronikavý vokál. O jeho síle nás přesvědčila ve virálním videu, ve kterém zpěvem láme sklo, precizně dokáže lámat i lidská srdce, a všechny kousky zase spojit zpátky. „It’s easier with you, spoonful of sugar helps the brutal view,“ zpívá v písní Sugarcrane Switch z aktuální desky. S Eartheater se dají překonat i ty nejbrutálnější životní situace, musíme si je s ní ale prožít.

Místo toho, aby dav hecovala, ukázala svou civilnější polohu, taneční skladby nechávala rozplynout, a když vzala do ruky akustickou kytaru, navázala s publikem ještě intimnější vztah. Eartheater není ve svých písních příliš doslovná, velké emoce a životní zvraty nepopisuje, ale žije. Během každé písně působila křehce, přitom z ní vyzařovalo ohromné sebevědomí a síla. Dramatičnost střídala něžnost, poslední píseň pouze s kytarou musela zaznít v obklopení těch nejvěrnějších z publika. Jako u táboráku, akorát že v klubu.

Info

Eartheater (us)
10. 7. 2024 Fuchs2, Praha

foto © Romana Kovacs

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace