Folkové prázdniny a magický realismus

Hudba ke tkaní íránských koberců. Písně o lásce z ukrajinského lesa. Dialog mezi Irskem a Galicií. Nejzásadnější tradiční irský zpěvák. Inovátorka z italského konce světa a Housle nad Oslavou. Folkové prázdniny.

Hudební magický realismus s vazbou na archaickou minulost v podání dvou zpěvaček a hudebnic Natalie Rybka-Parkhomenko a Marie Oneshchak. Do svého pojetí lidové hudby zanesly zkušenosti ze scény lvovského avantgardního divadla Les Kurbas, od kterého přejaly i název Kurbasy. Tradice ruční výroby nádherných koberců je v Íránu po staletí spojena s jedinečným stylem pracovních písní a recitací dotvářejících řemeslnou a uměleckou kulturu tkaní. Říká se jim Naqshe Khani, řekněme Zpívání vzorů. Cílem hudebního projektu Woven Sounds hudebníka a etnomuzikologa Mehdi Aminianiho je snaha ohrožené nehmotné kulturní dědictví zachovat a s uvedením do veřejného prostoru docílit toho, aby se o něm vědělo a neztratilo se v zapomění.

Irský zpěvák a multiinstrumentalista Liam Ó Maonlaí se skupinou Hothouse Flowers procestoval kus světa, zahrál si s muzikanty nejrůznějších kultůr a stál po boku Glena Hansarda a Markéty Irglové. Teprve se zpěvačkou Kateřinou García si ale troufl na intimně laděnou hudbu, vyvěrající z osobní tragédie. Během mořské pouti do Santiaga de Compostela se s ním a jeho přáteli pod náporem vln převrátila v roce 2017 loď, a zatímco oni se zachránili, básník, vášnivý mořeplavec a rybář Danny Sheehy zemřel. A protože k tomu došlo u břehů Galicie, na lodi tehdy přítomný zpěvák Breanndán Ó Beaglaoich následně do irštiny přeložil první se sedmi dochovaných cantiga de amigo galicijského trubadúra ze 13. století Martina Codaxe. Jmenuje se Ondas do mar de Vigo a pod názvem Cantiga I: Tonnta Farraigí Vigo ji do hudebně-vizuálního projektu s Liamem a Kateřinou převedla absolventka pražské FAMU filmařka a fotografka Jaro Waldeck.

Pozvěte si domů Christy Mooreho, Donala Lunnyho, Andy Irvineho nebo Paula Bradyho a zeptejte se jich, kdo je podle nich v Irsku považovaný za nejzásadnějšího tradičního zpěváka dneška. Divná otázka, s ohledem na to, že přece každý z nich, takže byste vlastně zabrnkali na jejich ega. Přesto vám unisono zopakují, co veřejně prohlásili už mnohokrát: Daoirí Farrell. A to se podívejme, řeknete si možná, hezký vděk za to, že k nim vynikající kytarista, banjista a hráč na bouzouki a bodhran celý život vzhlíží a všechno, co prý umí, od nich odkoukal a nikdy se tím netajil. Ne, tak to není. Všichni do jednoho to mysleli upřímně, vědomi si toho, že Daoirí Farrell od nich důstojně přebral štafetu a v niterném položení do tradičních písní nemá dnes v Irsku opravdu snad konkurenci.

Rytmicky strhující hudbu z italského kraje Salento dobře známe, i to, jak s námi dokáže tanečně zamávat. Její hlavní půvab odjakživa nesly hlavně vášnivé zpěvačky a přijde-li na ně řeč, vzpomene si každý na vynikající Rachele Andrioli. Patří do vlny inovátorek salentských tradic obratně propojených s hudbou odjinud do směsi, z níž se porůznu vynořují důkazy, že svět vlastně žádný konec nemá.

Ani letos nebude na Folkových prázdninách chybět tradiční rezidenční setkání výjimečných hudebníků. Letos pod názvem Housle nad Oslavou. Tak jako v předešlých ročnících se budou spolu s dalšími přizvanými hudebníky několik dnů v Náměšti vzájemně poznávat, vyměňovat si zkušenosti, hrát a zkoušet, aby v pátek 28. července vyšli s doprovodnou kapelou na podium a představili nám výsledek sezení, na němž se slovenský houslista Stano Palúch potkal s polským houslistou Kacperem Maliszem a přidal se k nim skotský houslista Ryan Young, pravděpodobně s darem od ďábla. Sice to zní jako začátek nějakého vtipu, ale pointu nečekejte. Houslité k ní teprve za doprovodu cimbalisty Marcela Comendanta a bubeníka Petera Solárika musí dojít. A že dojdou, o tom nepochybujte.

fotogalerie z loňského ročníku zde