Chyba, nebo experiment? (II)

Vždycky říkám, že nerozumím "artu", ale teď jsem zjistila, že jsem možná nějaký omylem vytvořila, psala jsem před pár dny v prvním díle nové série věnující se koncertním fotografím. Druhá část mých failů následuje, pak se možná zapojí i další fotografové!

Yungblud, Sziget, 2019
Fotit Yungbluda byl další z mých snů, na Szigetu jsem ten den byla v naprosté euforii a prakticky jen čekala, až se tohle stane. Takhle vypadá první fotka, kterou jsem pořídila. Zkrátka jsem si zkoušela ostřit na místo, kde pravděpodobně bude stát, ale když se nekontrolovatelně vyřítil, reflexy zmáčkly spoušť nějak za mě a vzniklo toto. Foceno na čas 1/250. Použít se to nedá (aspoň podle mých kritérií), ale tolik to vystihuje jeho energii!

Icon for Hire, Futurum Music Bar, 2020
Icon for Hire, poslední koncert, který se mi podařilo nafotit před uvrhnutím Česka do karantény. Jelikož nebylo žádné omezení, mohla jsem fotit pořád a všechno. Zkoušela jsem nový objektiv Tamron 24-70 mm f/2,8 G2 a jak na něj nejsem zvyklá, tak jsem z celého koncertu měla tolik odpadu, až to pěkné není. Plus se zpěvačky vždycky snažím zachytit tak, aby jim to slušelo, ale Ariel mi to nějak nechtěla dopřát. Možná jsou ve složce i horší faily, ale tady se prostě musím smát těm stejným účesům, které jdou proti sobě.

Tove Lo, Sziget, 2019
Pamatujete si, jak jsem psala, že musím mít skoro na všech koncertech foťák nad hlavou? U mě je to problém výšky. Tenhle týpek měl tak dva metry, na foťáku navíc nasazený blesk (který se stejně nesmí používat) a cpal to úplně všude. Asi po třech dnech dostal nálož od italské temperamentní fotografky, která už to nevydržela – pravděpodobně spousta jejích fotek vypadala jako tahle. Tady jsem poprvé pochopila tu bezohlednost, kterou ostatní fotografové nesnáší. Jakože jasně, každý to někdy udělá, já taky musím – ale celý koncert? A navíc s bleskem?

Foo Fighters, Sziget, 2019
Na Foo Fighters jsem se taky nedostala do pitu. Už byl sedmý den festivalu, pomalu jsem nemohla stát na nohou, ale říkala jsem si, že to dám a rozhodla se bojovat z davu. Mému procpání se do čtvrté řady pomohl fakt, že mám panickou hrůzu z kudlanek a týpek kousek přede mnou měl na rameni divný hmyz, který vypadal dost kudlankoidně, takže jsem se logicky cpala co nejdál. Byla jsem hodně na kraji, kde už jsou plachty, ale nějaký chlapík tam před koncertem instaloval světlo – takže mi bylo jasné, že se tam Dave možná mihne. Čekala jsem na to tak dlouho, šance byla jenom jedna. Když přišel, začala jsem pálit, ale jak jsem připlácla obličej k hledáčku, nosem jsem si na dotykovém displeji pohnula clonou a časem. Tohle je jediná fotka z toho okamžiku, rozmazaná a navíc přepal… Stane se. Mám asi dvě povedené fotky, ale pár lidí se mě pak na Instagramu ptalo, jaký objektiv jsem z davu použila - opět 200 mm od Canonu se světelností f/2,8.

Twenty One Pilots, O2 Arena, 2019
Další fotka z koncertu Twenty One Pilots. Tehdy jsem obecně nebyla moc ve formě, dlouho předtím jsem si nezafotila a navíc jsem měla jiný foťák - od bratra půjčený Canon EOS 6D Mark II, který jsem si zanedlouho sama koupila. Takže počáteční zmatky vypadaly i takhle.

Tom Odell, Forum Karlín, 2019
Vždycky jsem měla hroznou smůlu na fotky, kde zpěváci interagují s publikem. Jednak proto, že si skoro nikdy nestihnu tak rychle přenastavit foťák, který mám nastavený na silné světlo na stage. Když se pak snažím vyfotit zdravice s fanoušky, obvykle je z toho čirá temnota. No a taky jsem slušnou část koncertů nafotila s pevným 50 mm objektivem, kde žádný zoom není a obvykle buď nestihnete poodstoupit dál, nebo v pitu není na úkroky místo. Takže když někdo skočí těsně před vás, šance je nulová.