Swans, 19.10.2016, Lucerna Music Bar, Praha

Pátek ráno – dva dny po koncertu – v uších stále ještě high-pitch zvonění, které u devětadevadesáti procent koncertů odezní do prvního rána. Smiřuju se s nutností znovu naučit svoje uši rozeznávat několik pásem vysokých frekvencí, které mi během tří hodin v první řadě zazpívaly svoje labutí písně. Po Anně se zvukově krvácí, nástup Swans už jenom krumpáčuje otevřené lebky. Gira se poprvé otáčí do diváků: cvakám jak šílenej, načež mě skrz hledáček probodává pohledem a já foťák s respektem pomalu odkládám, měním místo s pánem v první řadě – ten to po Cloud of Forgetting vzdává. Práce končí, dobrovolné utrpení začíná. Šest songů na sto šedesáti minutách, které mačkají čas jako křídový papír a třesou těžkým vzduchem v sálu. Na většině koncertech je povoleno fotit první tři songy. Swans: “Fotí se prvních patnáct minut.”