Hravá matika (Delta Sleep)

Na vlnách úterního večera připlula do ověřeného klubu Underdogs' jedna z nejsilnějších mathrockových stálic britských ostrovů Delta Sleep. Loni tu brightonská čtveřice představila řadovku Spring Islands, teď si přichystala nabitý průřez své třináctileté kariéry. Z většiny naplněný klub sálal festivalovými debatami a příjemnou atmosférou.

Brněnští Obligod, trojice se zásobou instrumentálního math rocku ve stylu Stage Kids či Piglet, nastoupila na minutu přesně. Zkraje šablonovité kytarové rozklady se postupně zamotávaly do zajímavějších celků, které charismatický kytarista s diamantovou kšiltovkou Croatia doplňoval o jemné synťákové zvuky z malého midi keyboardu, zatímco fotil obecenstvo. “Poslední song, poslední dva songy,” padlo roztomile do mikrofonu. Ty by ale zasloužili méně progrese a více hravé matematiky, která čekala v hlavním čase.

Okraj pódia zaplnily problikávající pedalboardy s hojnou efektovou výbavou. Vysoký basák David Jackson v modrých šortkách Lidl si upravil popruh u P Bass, která na něm vypadala jako dětská verze. Kopák Blakea Mostyna odstartoval hodinový set skladbou View to a Fill. Obě kytary se do sebe ihned zakously a mezi stop time bicím patternem proti sobě riffovali zpěvák Devin Ÿucei a kytarista Glen Hodgson. Všichni perfektně napojení jeden na druhého prožívali každý výkrut, každou změnu rytmu spastickými tiky v končetinách i ve tváři. Kouzlo Delta Sleep tkví v hravosti a celkovém groovu skladeb, které jsou chytlavé i překvapivé zároveň. Mathrockové úskoky lichých taktů a snahu vykolejit z typických představ o tom, jak zní kytarová skladba, neženou do extrémů.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Zvuk byl dostatečně čitelný na to, aby neposedné bubnování netopilo kytarové fráze ani basové vybrnkávání, jen Ÿuceinův hlas na levé straně pódia občas zapadal. Letitá souhra a hudební um se navrch projevily při neustálém loopování a štelováním ozvěny, kdy ruce hbitě přeskakovaly od kytar k pedálovým čudlíkům a nazpátek bez sebemenší prodlevy. “Where my people with glasses at? I can't see you,” vtipkoval Hodgson. Promluvy mezi tracky nebyly otravné a že je tour Ÿuceinova rozlučka se svobodou údajně podpořilo tržby smíchovské venue.

Propocené pódium, kouř od paliček a vytahané struny, závěrečnou skladbu El Pastor nepokazil ani nefunkční větrák. Stěží i s obdivem spočítat, kolik not za večer projelo reproduktory, přídavek z prvního EP Management a ještě druhý, snad aby se neřeklo. Žádná těžká matika.