Jakub Koumar | Články | 29.10.2013
Závěr prodlouženého víkendu byl spjatý s častými odjezdy z Jihlavy. Program byl však stále bohatý, mimo přednášky Craiga Baldwina představil své nové vystoupení i František "Čuňas" Stárek. Potěšila i prezentace rozpracovaného projektu Gottland, připravované zfilmování knižního bestselleru se díky ní po delší pauze vrátilo do hledáčku čtenářů a potenciálních diváků.
Opomenuta nesmí zůstat dílna s filmy undergroundové legendy Čaroděje Oz, umístěná vychytrale do nejpozdnějších hodin. Té ovšem předcházelo vyvrcholení programu - slavnostní zakončení Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v režii nikoho jiného než Vosto5, když po předání všech cen došlo na neohlášenou projekci. Úplný závěr festivalu patří úterku, kdy dojde na reprízy vybraných filmů.
Při ohlédnutí se nejdříve nabízí festival jako místo. Je skvělé, jak festival pracuje s prostorem a zákoutími malého města. Oproti předchozím dvěma ročníkům se život zredukoval na jihlavském náměstí, chybí autobusové divadlo Autobuf či stan, jednotlivé akce se roztříštily do přilehlých ulic, takže počet míst opticky narostl. Zavést lidi do spletitých uliček Jihlavy je příjemné, ale je pravda, že velká plocha náměstí by si zasloužila trochu více oživit. Festivalová věž tu působí poněkud osaměle.
Atmosféru kolem Domu kultury oživilo mobilní Café V lese, kde vznikly akce jako Human Jukebox, pravý, nefalšovaný a jediný skutečně živý jukebox, nebo Monikino kino – projekt Petra Marka z Midi Lidi a studentky střihu na FAMU Moniky Midriakové.
Festival je i životem. Bez ohledu na svůj název nabízí hudební program, autorská čtení, divadlo, projekce v bytech, přednášky a další. Přestože je třeba být k tvorbě programu kritický, je důležité si uvědomit, co všechno nabízí. Jihlava nemá žádnou akci, která by mohla nabídkou byť jen zdánlivě konkurovat, otázkou je, jestli nebyla postupně laťka nastavena natolik vysoko, že bude jen těžké se v budoucích ročnících vyvarovat nenaplněných očekávání.
Festival je ale především myšlenka, na níž se sám odvolává. Každý podzim je v Jihlavě možné myslet filmem, formovat svůj názor, reagovat na stav věcí a prohlubovat své znalosti. Může festival nabízet vůbec něco víc?
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
redakce 22.11.2024
Do ouška od Animal Music – podzimní edice.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.