Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 01.11.2015
Na startu sobotního dne bylo potřeba vyzkoušet hlavní výhodu novinářské akreditace - komplexní přístup ke všem festivalovým filmům v Centru dokumentárního filmu. Útulné zázemí sice nenaplňuje festivalovou atmosféru, ale nabízí možnost dohnání restů. Zvolil jsem Matrix AB, protože šlo o jeden z nejočekávanějších filmů u veřejnosti. Klusákův film o ministru financí ale bohužel potenciál nenaplňuje. Tedy, ne že by se Klusák nesnažil. Film by ale snesl určitě více kontroverze, která se kolem politika točí. Takto působí jen jako lehounce rýpavý medailonek.
Koukat na filmy na počítači je bezva, ale plátno je plátno, takže pak už následoval přesun do sálu v Dělnickém domě na projekci Zpověď zapomenutého, o nastudování a vlastně i životě Josefa Myslivečka. Klasicistní skladatel kolem sebe vybudoval určitou auru tajemna a dokument Petra Václava se ji ani nesnaží narušit. Aby nebyl ale příliš zastřený, zařazuje Myslivečkovy introspektivní texty o poznání Mozarta a o budování klamného mýtu. Václav se snaží vytěžit z minima maximum, což se mu vcelku daří, dokument není kdovíjak nápaditý, ale je příjemně tajemný a pasáže studování opery Olimpiade jsou strhující. Podpořil tak nadšení z nadcházejícího koncertu Vladimíra Merty a Zuzany Homolové v kostele Povýšení svatého Kříže.
Ten se nesl v pokorném a komorním duchu, což bylo pro folk-blues-folklorní tematiku příhodné, ale... propána, pro příště přizvučit! Merta se s velkým presbytářem ještě popral, ale stejně byl jeho hlas nesrozumitelný, lehounký a subtilní projev Zuzany Homolové se v podstatě ztrácel už před jejími ústy. Když loni na stejném místě hráli Janota s Kokoliou, nazvučeni byli, proč ne teď?
Na programu byl snímek Takovej barevnej vocas letící komety, jehož návštěvnost jsem podcenil, a tak po nevpuštění do sálu zbylo bloumání po ulici. Naštěstí zafungovala typická přátelská atmosféra festivalu, když přišlo pozvání na doprovodný program. V malém, etnicky laděném bytě rozehrál Dafa Puppet Theatre alternativní loutkohereckou a vypravěčskou performance Snadný život. Ohromně kontaktní, upřímná a přes posmutnělé téma opravdu pozitivní hra mi vyrazila dech.
A večer pokračoval ve velkém stylu, kdy v Soulu předvedl temný obřad na svém sónickém stroji Der Marebrechst. Malíř a hudebník Petr Válek zaplnil klub chraplavým noisem plným podivných, v abstrakcích skrytých (ne)melodií. Následující Gurun Gurun nasadili svůj experimental/noise/electronic program na Janouškův dokument Karel Gott. Federselova banda bavila diváky zvláštně obskurní kombinací, a ukončila tak Soulovou (jihlavský klub, pozn. red.) etapu hudebního programu. Ten druhým rokem dramaturgicky chystá Pavel Klusák a třeba uznat, že s ním pracuje kreativně a velice současně. Hudební program byl nejlepší za dlouhou dobu a snad by si zasloužil vymanění ze sekce “doprovodný”.
Slavnostní zakončení odhalilo vítězné filmy, které nabídne poslední den festivalu v reprízách.
19. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
27. 10. – 1. 11. 2015, Jihlava
www.dokument-festival.cz
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.