Články / Reporty

Když si K. H. Mácha v hrobě notuje (Insania)

Když si K. H. Mácha v hrobě notuje (Insania)

Kryštof Kopec | Články / Reporty | 27.01.2024

Brněnské uskupení Insania, které na scéně působí už od roku 1987, odstartovalo koncertní rok speciálním vystoupením v pražské Akropoli a účast byla velká. Dva dny před akcí kapela ohlásila vyprodáno a pořadatelé se rozhodli otevřít i většinou nepřístupný balkon.

Úvodní minuty byly poněkud rozpačité, už po první písni se publikum dožadovalo zesílení zvuku. Ten se naštěstí srovnal ve druhé Píšu ti švabachem a pogovat se začalo při čtvrté Haka starýho Nicka, to si ti v klidu mohli více všímat technické hry skupiny. Hrabání metalové basy, hluboké syntezátorové party a tvrdé, rytmické bicí. Z celého balíčku vyčníval frontman Poly, jehož téměř rapový výkon, společně s ostrou a přesnou hrou na kytaru, byl vynikající.

Koncert avizovaný jako průřez tvorbou mohli do jisté míry ovlivnit fanoušci hlasováním ve facebookové anketě. Z lineupu ale bylo znát, že se skupina nechce vydávat hluboko do minulosti a hrála především osvědčené hity z posledních třech alb. Zaznělo tak jen několik málo skladeb z prvního desetiletí nového milénia a pár z devadesátek. Insania připomínala dobře promazaný, rozpálený stroj, do kterého se s každou písní přilévá více oleje. Mezi těmi rychlými vyniknul pomalejší, čtyřminutový opus Celestýna si pořídila otlučenej revolver, v němž dobře fungují doprovodné vokály a syntezátory posouvají zvuk o level výš. Crust-punkový Máj z alba Virtu-Ritual nás svou řezavou heavymetalovou melodií vrátil do experimentální fáze Insanie na konci devadesátých let a přídavek v podobě nové verze U.R. DEAD (1994) potěšil všechny, kteří kapelu sledují od jejích začátků.

Unikátní byl koncert také díky speciální videoprojekci, kterou vytvořil VJ Fra Zae. Koláže k nejnovější desce GRRRotesky, které se inspiruje americkými gangsterkami z 20. let, měly silný nádech steampunku. Místy byla světelná show natolik zdařilá, že Poly opravdu vypadal jako militantní kněz, který svým obligátním oslovením „bratři a sestry“ obrací obecenstvo na svou stranu víry. Hudebně to podpořil singl Ať kypí žluč, ve kterém varhanní podkres umocňuje kostelní atmosféru. Blackmetalový nádech byl vyvažován cynickým, dobře míněným humorem, který se prolíná napříč texty.

Insania nikdy nezapadala do jednolitého žánrového balíčku. První nahrávky z konce osmdesátých let, které byly zpívané výlučně anglicky, se vymykaly všemu, co do té doby tuzemská rocková scéna zažila. Když Poly v písni Sfoukni za mě svíci zpíval: "Můžu říct co bych rád? Řekl jsem to už tisíckrát. Má to ještě smysl nebo ne? Všechno už bylo řečené," publikum jeho pochybnosti neakceptovalo a sálem proudila vlna sjednocené, syrové energie. Neustálé vstřebávání nových hudebních směrů zapříčinilo, že evoluce kapely se za téměř čtyřicet let existence nezastavila a crossover Insanie stále patří k nejzajímavějším úkazům na hudební scéně.

Info

Insania
18. 1. 2023 Palác Akropolis, Praha

foto © Kryštof Kopec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace