Kryštof Kopec | Články / Reporty | 27.01.2024
Brněnské uskupení Insania, které na scéně působí už od roku 1987, odstartovalo koncertní rok speciálním vystoupením v pražské Akropoli a účast byla velká. Dva dny před akcí kapela ohlásila vyprodáno a pořadatelé se rozhodli otevřít i většinou nepřístupný balkon.
Úvodní minuty byly poněkud rozpačité, už po první písni se publikum dožadovalo zesílení zvuku. Ten se naštěstí srovnal ve druhé Píšu ti švabachem a pogovat se začalo při čtvrté Haka starýho Nicka, to si ti v klidu mohli více všímat technické hry skupiny. Hrabání metalové basy, hluboké syntezátorové party a tvrdé, rytmické bicí. Z celého balíčku vyčníval frontman Poly, jehož téměř rapový výkon, společně s ostrou a přesnou hrou na kytaru, byl vynikající.
Koncert avizovaný jako průřez tvorbou mohli do jisté míry ovlivnit fanoušci hlasováním ve facebookové anketě. Z lineupu ale bylo znát, že se skupina nechce vydávat hluboko do minulosti a hrála především osvědčené hity z posledních třech alb. Zaznělo tak jen několik málo skladeb z prvního desetiletí nového milénia a pár z devadesátek. Insania připomínala dobře promazaný, rozpálený stroj, do kterého se s každou písní přilévá více oleje. Mezi těmi rychlými vyniknul pomalejší, čtyřminutový opus Celestýna si pořídila otlučenej revolver, v němž dobře fungují doprovodné vokály a syntezátory posouvají zvuk o level výš. Crust-punkový Máj z alba Virtu-Ritual nás svou řezavou heavymetalovou melodií vrátil do experimentální fáze Insanie na konci devadesátých let a přídavek v podobě nové verze U.R. DEAD (1994) potěšil všechny, kteří kapelu sledují od jejích začátků.
Unikátní byl koncert také díky speciální videoprojekci, kterou vytvořil VJ Fra Zae. Koláže k nejnovější desce GRRRotesky, které se inspiruje americkými gangsterkami z 20. let, měly silný nádech steampunku. Místy byla světelná show natolik zdařilá, že Poly opravdu vypadal jako militantní kněz, který svým obligátním oslovením „bratři a sestry“ obrací obecenstvo na svou stranu víry. Hudebně to podpořil singl Ať kypí žluč, ve kterém varhanní podkres umocňuje kostelní atmosféru. Blackmetalový nádech byl vyvažován cynickým, dobře míněným humorem, který se prolíná napříč texty.
Insania nikdy nezapadala do jednolitého žánrového balíčku. První nahrávky z konce osmdesátých let, které byly zpívané výlučně anglicky, se vymykaly všemu, co do té doby tuzemská rocková scéna zažila. Když Poly v písni Sfoukni za mě svíci zpíval: "Můžu říct co bych rád? Řekl jsem to už tisíckrát. Má to ještě smysl nebo ne? Všechno už bylo řečené," publikum jeho pochybnosti neakceptovalo a sálem proudila vlna sjednocené, syrové energie. Neustálé vstřebávání nových hudebních směrů zapříčinilo, že evoluce kapely se za téměř čtyřicet let existence nezastavila a crossover Insanie stále patří k nejzajímavějším úkazům na hudební scéně.
Insania
18. 1. 2023 Palác Akropolis, Praha
foto © Kryštof Kopec
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.