Kid Congo Powers: stylový, sexy i nebezpečný

Kid Congo Powers hrál na kytaru v punkových kapelách The Gun Club, The Cramps nebo i v The Bad Seeds od Nicka Cavea. Teď už má dávno svou vlastní kapelu, kde dokonce i "zpívá", nebo spíše vypráví. S The Pink Monkey Birds na jaře vydali už čtvrtou desku Haunted Head a na své tour se zastaví 11. prosince i v Chapeau Rouge. I když sám Kid vypadá jako mexický kouzelník, co drží Movember i po listopadu, nečekejte žádné čáry, ale nápor surového psychedelického garage rocku.

Po Praze míříte do Berlína, kde jsi s Nickem Cavem a Bad Seeds pár let žil a byl i u pádu berlínské zdi. Takže jsi musel cítit ten rozdíl mezi kapitalismem a komunismem. Jak na tebe tohle období působilo?
Berlín byl v osmdesátých letech hodně speciální a magické místo pro umělce. Fakt, že byl oddělený od východní části, z něj udělalo „vlastní svět“. Pamatuju si první noc, když padla zeď. Po Kreuzbergu se toulalo plno lidí z východu a ptali se nás, jestli víme, co se děje, jestli je to už natrvalo, legální a tak. Bylo úžasný jim odpovídat: „Ano, je to napořád."

Váš nový videoklip k písni Haunted Head režíroval Rob Parrish. Video je bizarní a vtipné zároveň. Jak jste si užili natáčení?
Miluju pracovat s Robem Parrishem. Už pro nás točil video k písni Rare As the Yeti a já jsem velký obdivovatel jeho experimentálních filmů a jeho stylu vůbec. Jsem hudebník a ne filmař, takže nechávám Roba, aby přišel se svými nápady, věřím jeho zvláštnímu smyslu pro humor. Jediné, co jsem mu řekl, bylo, že bych chtěl obsazení jak z Felliniho filmu. A obsadili jsem plno výborných lokálních herců z Washingtonu, ty nejzajímavější tváře z celého města.

Připadá mi, že se teď hodně kapel přiklání k psychedelii a co nejpodivnějšímu míchání stylů. Podobně, jako to děláte vy. Máte nějakou oblíbenou novou mladou kapelu?
Líbí se mi jedna z New Yorku, říkají si K-holes. Jejich hudba je dost neuctivá, ale stylová, sexy i nebezpečná a taky mají smysl pro humor - prostě všechny skvělý vlastnosti. Většina členů kapely přišla z jihu... Atlanta, Florida, takže nepochybuju o jejich upřímnosti. Takoví "vymódění venkovani".

S Pink Monkey Birds máte už čtyři alba, přesto na koncertech hrajete hodně písní i z tvých předchozích kapel The Gun Club, The Cramps a The Bad Seeds. Proč?
Hraju písně Gun Club a Cramps z různých důvodů. Jeden je vzdát hold Jeffreymu Leemu Piercovi a Lux Interior, když už tu s námi nejsou. Už neexistuje nikdo z téhle kapely, kdo by dělal muziku, a když jo, tak tyhle songy nehraje. A taky to těší fanoušky, postrádají je stejně jako já. Propojení s publikem, když je hraješ naživo, je elektrizující. Je to druh komunikace.

Viděla jsem videa, kde v publiku zuřivě poskakovalo a tancovalo plno mladých lidí. Asi není pro hudebníka větší odměny, než když takhle dokáže rozproudit i o mnoho mladší generace, co?
Rád vidím mladé lidi, když se takhle projevují. Mají energii! Rockový koncert by měl být vzrušující pro všechny – pro kapelu i pro publikum.

Vaše desky na mě působí takovým věšteckým voodoo stylem. Ty sám zpíváš jako zaklínač. Nechtěli byste udělat hudbu k tajemnému hororu?
Ano! Vy točíte horor? Rád bych udělal hudbu k filmu o strhaném prodejci aut nebo řezníkovi.

Tak to se určitě domluvíme. Žil jsi v New Yorku, Londýně, Berlíně, Kalifornii... kde žiješ teď?
Teď jsem ve Washingtonu D.C.

Ve videu ke Conjure Man byla použita Dreamachine, která údajně dovede přivést lidi do transu. Fungovalo to?
Dreamachine dovede povznést mysl k jakémusi hypnotickému stavu. Ten stroj, který jsme použili ve videu, byl vypůjčený od Genesis P-Orridge z Throbbing Gristle. Já jsem fanoušek transcendentální meditace, ale "stroj na sny" byl pro mě trochu větší sousto. Pořád to zpracovávám. Po několikahodinovém natáčení jsme byli trochu "osvícený".

Před pár týdny zemřela velká postava undergroundu - Lou Reed. Četla jsem, že je to váš oblíbený umělec. Co bys mu řekl, kdybys měl ještě možnost?
Ano, Lou Reed mě hodně ovlivnil a byl pro mě inspirací v mnoha ohledech. Jedna z prvních věcí, co jsme s Pink Monkey Birds udělali, byl cover jeho písně Babyface z alba Sally Can't Dance. Dodal mi sebevědomí zpívat. Kdybych mu mohl cokoliv říct, bylo by to jen jednoduché: „Děkuju.“