Korzo Národní: Díky, že můžeme žít ve svobodné době

Národní třída, symbol sametové revoluce, si bude i letos připomínat 17. listopad. Kromě tradiční piety zde v tento svátek proběhne velká pouliční slavnost s názvem Korzo Národní, kterou pořádá skupina studentů pražských vysokých škol. Revoluci ani totalitu nezažili, a tak chtějí poděkovat za svobodnou společnost, ve které žijí. Hudební program připravují studenti ve spolupráci s klubem Rock Café, který sám vznikl krátce po revoluci jako spontánní reakce hudebníků a umělců z bývalého disentu na nově vzniklou svobodu na hudební scéně. Ředitel Lukáš Růžek a produkční Šimon Blaschko si našli chvilku před otvíračkou na rozhovor nejen o oslavách 17. listopadu.

Jaký je váš vztah k oslavám 17. listopadu a jaká je v současné době role Rock Café v rámci Korzo Národní?

Lukáš: Rock Café je nejstarší porevoluční klub a aktuálně ve svých prostorách nabízí živé hudební vystoupení, divadlo, filmové projekce, výstavy a další. Kromě nejrůznější podpory mladých umělců se rovněž snažíme přes dramaturgickou různorodost nenásilně působit na mladé návštěvníky a tím jim pomáhat při jejich vlastním formování. Důvod, proč jsme se rozhodli angažovat na oslavách 17. listopadu, byla skutečnost, že myšlenky a odkaz revoluce se pomalu ze společnosti vytrácejí, a zároveň nám není lhostejné dění kolem nás. Nezanedbatelným impulsem je také to, že prostor Rock Café, kromě toho, že se nachází kousek od pamětního místa, je také spojen s odkazem Václava Havla, který se u nás zúčastňoval celé řady událostí. Mimo jiné zde slavil své narozeniny či pořádal večírek na rozloučenou s prezidentským úřadem.

Jsme přesvědčeni, že jsme si v listopadu 1989 vybojovali celou řadu svobod, o které je zapotřebí stále pečovat, chránit je a svým chováním se o ně každodenně zasazovat.

Započetí spolupráce s Korzem vzniklo před několika lety, když jsme se potkali při podávání žádostí na úřad. Tenkrát s Korzem začal spolupracovat nejprve David Gaydečka, se kterým jsme se znali z promotérské branže, a ten nás tehdy defacto propojil. Slovo dalo slovo, naše představy se víceméně překrývaly, a tak jsme začali více kooperovat.

Rock Café má na starosti hudební program na hlavní Pravda stage, který spojuje několik generací dohromady. Jak program letos vznikal? Byla to především vaše iniciativa nebo jste jej vytvářeli ve spolupráci s dalšími organizátory?

Šimon: Program vznikal brainstormingem, kdy jsme se my jako Rock Café a zástupci dramaturgické části spolku Díky, že můžem sešli a nastínili jsme si hlavní linku. Shodli jsme se, že ten program chceme postavit napříč generacemi – jak na pódiu, tak pro návštěvníky. Chtěli jsme přilákat jednak ty mladší, kteří sametovou revoluci třeba ani nezažili, ale zároveň čerpají z možností a svobod, které jsme tehdy získali, a zároveň i ty, kteří tu dobu zažili a třeba se tehdejšího dění i nějakým způsobem účastnili a můžou předat nějaké informace o době dřívější těm mladším. Hledali jsme způsoby, jak to propojit a krásným příkladem toho je Sun+Dead & sbor Elpida – seniorský sbor Elpida a Václav Havelka se synem - v jednu chvíli se na jednom podiu sejdou tři generace.

Korzo Národní: Díky, že můžem má být především poděkováním za nabytou svobodu a její oslavou bez proklamace konkrétních politických názorů… Co si myslíte o politické angažovanosti kulturních pořadatelů? Jakým způsobem to vnímáte?

Lukáš: Otázkou je, jestli se dá úplně oddělit to, kde pracujete a to, že máte nějaký názor… Pro nás svoboda a zasazování se o ni jsou natolik důležitá témata, že se k nim v rámci Rock Café veřejně vyjadřujeme. Neříkáme lidem, koho mají volit, ale snažíme se skrze naše postoje poukazovat na principy a hodnoty demokracie. Zároveň tím reagujeme na čím dál menší svobodu slova v České republice a možnost ve veřejném prostoru nalézt relevantní informace. Naší hlavní doménou však zůstává pořádní kulturních akcí, představování nejrůznějších žánrů a umělců. Skrze tuto různorodou nabídku pak i sekundárně mladým lidem pomáháme při utváření jejich názorů, postojů a hodnot.

Korzo Národní je velkolepá akce, která ale proběhne během jediného dne… Jak je to s dalším fungováním klubu, který je v provozu celý týden? Kde sbíráte inspiraci?

Šimon: V nejsilnější sezóně těch akcí máme opravdu hodně – 5 i více koncertů týdně, do toho divadla, každý měsíc jiná výstava apod. Snažíme se mít neustále oči otevřené. Zajímavým zdrojem jsou festivaly, na těch se dobře sbírají kontakty a člověk tam často vidí kapely, které by jinde neviděl, zvlášť v době dnešní informační přehlcenosti a to i v oblasti kapel, kdy jich vzniká opravdu hodně. Získáváme také tipy například od kamarádů a známých z hudební branže, i když ideální je samozřejmě osobní zkušenost. Mladé skupiny se snažíme také podporovat - například když vidíme, že ta kapela není z Prahy, není zaběhlá a nemá tak silnou fanouškovskou základnu, snažíme se je propojit s jinými kapelami z Prahy, aby mohly spojit své síly na daný koncert nebo i do budoucna.

A jaký byl váš největší objev v poslední době?

Šimon: Kdybych měl vybrat jednu věc z podzimního programu, tak by to byl interpret, na kterého mě vytáhl mladší brácha – dřív jsem dával tipy já jemu, teď je to obráceně. Byl to koncert Opak Dissu Label na Stalinu - skvělá živelná show, ze které byla zároveň cítit velká dávka nadsázky. V jedné písničce navíc Rock Café zmiňují, tak jsme se pak hned domluvili na koncertu. V září tady u nás udělali křest a bylo úplně narváno.

Kdy pro vás naposledy přišel ten moment, kdy jste si řekli, že to i přes tu náročnou práci má smysl?

Lukáš: Pro mě jsou popisované momenty moc důležité. Cítím se hlavně jako úředník, a to pak když zajdete na nějaký ten koncert či divadelní představení a tam vidíte vystupující umělce, jak do svého vystoupení dávají všechno a lidi to náležitě oceňují, tak to je pro mě pak jako droga. Nebo když Vám známý řekne „byl jsem u vás na tom či onom a byla to pecka, příště zajdu určitě znova“, tak to si pak říkám kurňa, to má smysl! Spokojenost našich návštěvníků mě osobně hřeje nejvíc.

Šimon: Já to mám velmi podobně. Domluva s některými interprety se táhne, dlouhé přípravy, kapely přijíždí často velmi brzy ráno a člověk celý den lítá a říká si, co to zase je za den, ale pak jsou nakonec všichni spokojení, kapely přijdou s tím, že si váží našeho profesionálního přístupu, slyšíte spokojené lidi, co si říkají zážitky z koncertu na schodech. Pak přijdete za kapelou do šatny a ta vám řekne, že to bylo super a že tu chtějí hrát za rok znovu, to je ta největší odměna.

Jaká byla vaše největší akce, kterou jste pořádali nebo na které jste se podíleli?

Šimon: Já jsem tady dva a půl roku, takže můžu mluvit pouze za tu dobu. Myslím si, že to bylo určitě loňské Korzo Národní - organizačně i produkčně to byla asi největší akce…venkovní bar, práce na hlavní stage a afterparty. A potom koncerty velkých zahraničních kapel – přípravy, catering, domluva, občas jsou to opravdu náročné požadavky… Třeba jeden konkrétní druh sušenek, který se u nás neprodává. Bizarní zážitek jsem měl také s americkou hip hopovou kapelou, která měla přiletět z Ruska. Jel jsem pro ně brzy ráno na letiště, ale oni se tam neobjevili ani po hodině, nereagovali na zprávy, vyzkoušel jsem všechny kontakty, které jsem měl a nic. Tak jsem jel zpátky do klubu a za hodinu mi volala kapela, kde jsem, že už jsou na letišti a nakonec se ukázalo, že manager, který se zrovna probral v USA, zapomněl na časový posun… Lidé si často myslí, že naše práce je jeden velký mejdan s kapelami, ale není tomu vždycky tak. Je to také hodně úředničiny, spousty mailů a nečekaných událostí. Třeba teď na jaře jsme měli starší interprety a s těmi jsme spíš jezdili po různých doktorech, jednoho jsme vezli třeba na ušní - to jsou takové perličky naší práce.

Díky, že můžem…co byste vy sami za sebe doplnili?

Šimon: Já mám pocit, že v té větě je obsažené vlastně všechno. Už jen to, že „můžem“ prakticky cokoliv, je obrovské privilegium, které ještě tak nedávno nebylo vůbec samozřejmé. Konec konců i v Rock Café díky tomu můžeme chystat, troufám si tvrdit, pestrý hudební program s kapelami z celého světa.

Lukáš: Já bych dodal - díky, že můžeme žít ve svobodné době a ve svobodné Evropě.