Lunice, trap a metatextový rubikon (report vole)

Proč se v post-internetové době stavět do (ne)místně podřízené role slogany jako „Praha pozná odpověď na otázku‚ co to je ten trap?‘“ Otázka zřejmě s copyrightem z fronty na smažák v kaiserce v Crossu. Ale po pondělním gigu Lunice v LMB se jeví být naléhavější. „Introduce you nigga to the new swag.“

Promo text od pořádajících Boombox (díky nim hrál v Praze i Diplo nebo Die Antwoord) měl ke všemu titulek „Dubstep je mrtvej, ať žije trap“. Výkřik dost rozporuplný v čase, kdy se okolo trapu, ať už je, co je a jaký je, vedou ve větší míře spíš diskuse v dost opačném gardu. Odpojit od přístrojů, dál přihlížet soundcloudové křížové samohaně nebo věřit ve spásu z rukou několika vyvolených, jimž příběh umění přisoudil (viz např. tadyhle)? Čmárání vývojových linek trapu je téma youtube komentářů i té hudební žurnalistiky, která má standardy pořád ještě nastaveny nad formátem „check out this new banger“. Daniel Dodecahedron aka BlackBlackGold měl zření ukřižování Lexe Lugera, novozákonní postavy v tomhle vyprávění traktovaném Rolandem 808, rozpor mezi tím, co se pod pojmem trap všechno rozumí a rozumělo „na Jihu“ osvětluje pregnantně např. tenhle text). Pseudoproblém „ukradeného stylu“ pak na počátku roku 2013 nabývá dalších rozměrů a protáčí ručičku metametru díky jednomu globálně-lidovému fenoménu s názvem tance původně ryze lokálního. Paradigma „trap po Harlem shaku“ je dobré mít na vědomí při apriorním hodnocení žánru a jeho „představitelů“ i prostě jen proto, že (pravděpodobně) nebýt téhle virální exploatace, měli bychom v Praze komplexní beatový fárplán neděle 3. – Baauer, 4. – Lunice. Jen si teď nejsem jistý, jestli by to bylo ku prospěchu věci – viz níže.

Ještě jedno pozastavení nad oficiální slovní vábničkou – výraz „Lunice z TNGHT“. Dvojsečné až hanba, ale nahrává mi na možnost plakátově přiznat svá východiska, nebo klidně předsudky. Hudson Mohawke je nejen podle mě v téhle dvojici ten autorsky silnější, byť nejde o patologicky nevyrovnané partnerské role. Jsou spíš Rejnok Koranteng a Borhyová než Izer s Dobrodinským. „HudMo“ získal pod touhle značkou za několik let na scéně chtěný mediální obraz sveřepého nerda, byť za to z velké části může jistě i jeho poněkud peciválský based výraz. Je poučený UK hardcore continuem, zároveň je výstavním příkladem Warp 00’s generace, se vším, co k tomu patří. V jeho produkci se okázale bije vysoké s nízkým, jak se říkávalo v minulém století. Na zmíněný status „banger“, podle formálně redukovaného, až později přesně definovaného a rozpoznávaného trapového mustru (byť zrovna u něj se dá produkce, minimálně co do použitých samplů, označit slovy opulentní nebo obstojný freakout), aspiruje hlavně v pozdní tvorbě, jak ji předvedl i loni na narozeninách Radia Wave. I přes pomyslnou mřížku/tabulku abletonu je ale cítit, jak anachronický click’n’cut stav mysli kombinuje s ryze současným streamovacím modem poslechu. Kde cloud tvoří největší cumulonimbus, tam čeká drop. To je oslí můstek k Lunice, poněvadž anály mluví zase jasně. Našli si k sobě cestu skrze síťový bod – Mohawkův remix proroka starého trapu a zasloužilého umělce toho nového – Gucci Mane.

Proč tedy tolik slov o všem možném, jenom ne o tom, „co to byl ten trap“, jak jej předvedl Lunice Fermin Pierre II před davem rekrutujícím se z velké části z pravověrných rap-related Boombox/Bauch/Comme des fuckdown řad? Abych neférově nepyskoval. Obšírnější vysvětlení lze podat jedině při rezignování na rádoby odosobněný subjekt respektovského „pisatele těchto řádků“ a zaujetí pozice z hitu Erlenda Oye – Every party Every party‘s got a winner and a loser/ I'm jumping out of the game/ by being a referee. Internetem zbytnělá simulakra Lunice mi prostě nedala uvidět to, co se v klubu opravdu dělo. Respektive jsem nabyl přísného režimu vnímání. Lunice předvádí za svým laptopem a Akaiem práci někde na pomezí turntablisty z Linkin Park a Chrisem O’Dowdem v roli falešného DJe v ne zrovna úspěšném britcomu „FM“. Natažených rukou pod stagí se dotýkal možná častěji a s větší vervou než hardwaru na stagi. K tomuhle faktu (neoddělitelný od nechvalné pověsti šířené audiofilními trolly) se přidal ještě jeden soudobý kříž, a sice poslech a poznávání vlivných producentů skrze mixy. Citát DJe Bok Bok, vedoucího labelu Night Slugs leccos napoví, naštěstí i vyvrátí. „There’s this problem of DJs (and fans too!) playing/listening to brand new music alongside very old stuff, but totally forgetting about stuff that’s six months to a year old“. Jasně, určité věci se vážně hýbou podle BBC Essential mixů, jako je ten letní od TNGHT, a bylo by špatné na tenhle výběr zapomínat jen kvůli pokročilejšímu datu, Lunice navíc staví výběrem svůj trapový koridor, který zkrátka a dobře vymezují víc oni staronoví chlapi s gulama jako Waka Flocka, Gucci Mane, Juicy J nebo snad i celý početný, o generaci mladší A$AP Mob. Ale daný materiál donekonečna reinterpretovaný v mnoha mixech se jeví o to víc obroušený takříkajíc naživo, kdy se jen opatrně míchá dávno předem určeným výběrem tracků. Kde není moment překvapení, ani drop nebere. Jan Čoudy Bárta v davu už skoro ani nehnul turbanem, když zazněly fanfáry Higher Ground. Lunice z TNGHT? Novinky z připravovaného alba zahrál a dají se dohledat v tracklistu BBC 1 Xtra mixu, např. plíživý beat Superman s grimeovými zkreslenými syntetickými chóry, originálně instrumental k tracku MCho, který si říká Rockie Fresh. Ze starší sólové produkce ale Lunice nezahrál prakticky nic.

Dva hashtagy na snapbacku zářily ze stage jako mnohoznačná připomínka značkování nejen žánrů, ale celého rámování současného hudebního průmyslu. H∆SHTAG$ (případně Don’t call it – a vždy jednotlivý digitální kvazižánr) je totiž název seriálu, který Red Bull Music Academy spustila na svém youtube kanále, platformě, rozjíždějící velké množství aktivit, od sítě Boiler Room Venues přes plnohodnotný label s nahrávacími studii až po nedávno zveřejněný server s midi edity současné elektroniky, za všechny s TNGHT. Vypíchl jsem tu dva články, v jednom se píše o sociokulturním kontextu trapu, jeho komercializaci a historické mnohoznačnosti tohohle pojmu, v druhém se nastiňují paralelní hudební linie žánru, které se často přetínají, ale přece jen se dají nahlížet v jakéž takéž v juxtapozici. Jedna zastřešující podoba trapu, ke které se i pražským (univerzálním) setem přihlásil Lunice – pravověrněji southern rapová, temně hluboká, ředěná „purple drinkem“, s celistvými rapovými pasážemi. A druhá strana mince, frenetičtější, s EDM svázaná, plná těch zlidovělých „real trap shit“ a „damn son“ hlášek, několikerou apropriací deformovaných samplů hitparádových popěvků, hnaná kombem bastardizovaných rave synťáků a hlubokých (sub)basů. Je to výsek trapu ve své nízkoprahovější a populárnější podobě reprezentovaný třeba už-stadionovým duem Flosstradamus, slepým s houslema Baauerem a v té undergroundovější například mužem v masce – ƱZ. Jenže co na tom, bavíme se často o jednom rozkročeném labelu – Diplově Mad Decent –, všichni se remixují navzájem, i „mysteriózní producent“ ƱZ nahrál mixtape se zlatozubýma „molly“ MC‘s jako Trinidad James nebo čistokrevně houstonským Trae Tha Truth. To vše ve studiu Red Bull v LA.

Ale co si budem – takový pražský Boiler Room by to vysvětlil líp.