Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 19.01.2015
Nedělní ráno, připravuju si kafe a přemýšlím o snídani, vybírám pomalý vinyl. Zvoní zvonek, divný, nikoho nečekám. „Čau Terezo, tady Emma, pusť mě nahoru!“ Emma? Nemá být ve Francii? Co tu dělá?
Ahoj Em. Kde se tu bereš? Já tě vůbec nečekala… dáš si se mnou kafe? „Hele, ve Francii nuda, pořád stávka stávka, sotva jsem dojela na letiště, tak jsem to tam zabalila. Jo, udělej mi jedno silný, černý.“ Aha. A kde máš sádru? Máma říkala, že jsi někde upadla. „Prosimtě, sádra mi šla na nervy, tak jsem ji odstřihla. Co mužský, Terezo, co ňákej kolega. Já zas potkala magorů, to ti musim povídat.“ Vybírám pěkný hrnek. Nechceš ani mléko? No mužský, Em, ale jo. Dobrý. Usměju se. Tak povídej.
„To ti zas bylo debilů, děsný. Jeden ne, šli jsme na rande, zašli na koncert, v centru je pěknej klub, a pak mě ani nedoprovodil domů. A to ví, jak je to tam v noci ošemetný. Pak mi psal, že ho to nenapadlo, že se omlouvá. Blbec. S timhle už nikam nejdu, stejně vypadal na vztah. Ježiš, tuhle jeden u mě doma a začne mi povídat, ať si nemyslím, že on vztah nechce, že jenom ňáký srandičky. Víš, co nepochopim?“
Copak, Em? Doliju si kafe. Nedáš si kousek koláče?
„Prosimtě, řekni mi, Terezo, řekni mi, proč jsou všichni ty chlapi tak egoistický, že si myslej, že s nima hned chceš snad chodit nebo co. Pamatuješ ne, jak mě to ničilo. Já nebudu zas nikomu vykládat, kam a s kým jdu, ani náhodou.“
No ale vztah může být taky hezký. Nemyslíš? Já byla tuhle s kolegou v divadle a pak jsme šli skleničku. „Tě chtěl opít, to je jasný. Doprovodil tě?“ Jo, ono už bylo pozdě, tak jel se mnou. „A vzala si ho nahoru? Dej mi ještě trochu kafe, prosimtě.“ Říkal, že už je pozdě, jestli by tu mohl přespat. Tolik ti stačí? „Ježiš, to je laciný, tě chtěl vojet, to je jasný.“ Ale ne, jenom jsme si povídali, bylo to moc hezký, víš, takový romantický. Vzal mi ruku a dával si ji na srdce, jestli cítím, jak buší. „Ty seš tak naivně pitomá, to snad není možný. Ty seš tak naivní, jak ty, co na nás právě čuměj.
Vzhlédneme a rozesmějeme se. Konečně jsme zase jedna jako druhá.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.