Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 24.09.2021
Dnes startuje sedmý ročník knižního veletrhu LITR. Tradiční olomoucká událost nabízí to nejzajímavější ze světa nezávislé knižní tvorby a zaměřuje se na autorské a umělecké publikace. V jedinečných prostorách bývalého jezuitského Konviktu můžete mezi více než čtyřiceti nakladateli a tvůrci najít krásné knihy, umělecké tisky, taky si můžete dát maraton autorských čtení, projekcí, výstav, koncertů nebo tvůrčích dílen pro děti i dospělé. O pár dalších přibližujících slov jsme poprosili šéfku festivalu Nelu Klajbanovou.
LITR je zaměřený na „autorské a umělecké publikace vydávané malými nezávislými nakladateli nebo vlastním nákladem“ - jak se dá definovat malý nezávislý nakladatel, kde je ta hranice? Jedním z vašich hostí je Petr Borkovec, který bude mít autorské čtení a který je spjatý s nakladatelstvím FRA - je tohle ještě malý nezávislý nakladatel? Má v Praze pravidelné kavárenské večery, prodává na Kosmasu, inzeruje… Nic proti tomu, jde mi o to, jestli tohle má nějaké pevné hranice.
Zajímají nás hlavně ojedinělé přístupy ke knize nebo knižnímu řemeslu, a to se týká také ilustrace nebo designu knih. Velká nakladatelství nemají potřebu se na LITR hlásit a není pro ně účastnit se knižních veletrhů tolik zásadní, a to hlavně finančně. V rámci LITRu jsem se původně chtěla zaměřit na samonáklady, ziny a víc DIY věci, ale je to dost komunitní věc a není to tak jednoduché všechny do Olomouce dostat. V Olomouci navíc absentovala knižní nebo literární akce, my jsme si to dřív už ozkoušeli, když jsme v jedné olomoucké hospodě pořádali autorská čtení.
V rámci programu nemáme ambice konkurovat dalším podobným akcím nebo činnostem, naopak se s nimi snažíme spolupracovat a trochu nabourávat pragocentrismus. Ukazovat, že existují další organizace a akce, které řeší podobná témata jako LITR. Já samotná mám v hlavě nějaký etický kodex, ale ten se týká spíše našeho financování. Nikdy jsme se neprezentovali jen jako „festival malých nakladatelů“ jako třeba Tabook, a proto pro nás ty hranice nejsou tak limitující. Přijde nám důležité občas představit známější jména, díky kterým nás navštíví širší veřejnost a dozví se o těch méně známých, hledáme cesty, aby se publikum rozrůstalo mimo naši komunitu. Konkrétně autorské čtení Petra Borkovce pořádáme ve spolupráci s Cenou Václava Buriana (která se vyhlašuje v Olomouci), jejíž porotě Borkovec předsedá. Takže pevné hranice LITR nemá, vedomě balancujeme na pomezí literatury, designu a výtvarného umění.
Kolik vystavujících nebo prodávajících se zúčastní letošního ročníku a jak se to číslo mění v průběhu šesti let, co LITR pořádáte? Převažují malí nakladatelé, nebo diy nadšenci?
Od prvního LITRu to bylo kolem třiceti prodejců. Letos jsme měli rekordní počet přihlášek, někteří z nich kvůli covidu odpadli, nakonec je jich přes 40. Naštěstí máme dost flexibilní prostory, takže teoreticky nemáme žádný maximální limit a můžeme si dovolit růst. Ten charakter tvůrců a nakladatelů, co se hlásí, se každý rok dost liší, několik z nich už jezdí na LITR pravidelně, ale jsme rádi, že se ta nabídka každoročně z části obměňuje. Nabízí to pak návštěvníkům, kteří na LITR chodí pravidelně, setkat se s jinými přístupy.
Od prvního ročníku sázíte i na doprovodný program, jak jej koncipujete? Odráží se tady nějaké trendy nebo vám jde o prezentaci různých uměleckých složek podílejících se na knížním artefaktu?
Myslím, že LITR má dost specifický výstavní program, který sestává z našich kurátorských zájmů, a oproti jiným obdobným akcím se nezaměřujeme pouze na ilustraci, ale pracujeme spíše s konceptuálními umělci, kteří nějakým způsobem pracují s textem v různých prostředích a médiích. Co se týče workshopů, snažíme se vždy zahrnout nějaká knižní řemesla, která pro nás byla vždy výchozím bodem, ale také postihnout fenomény spjaté s konkrétními ilustrátory nebo knihami. Neřekla bych, že prezentujeme tolik trendy, v tom je LITR dost svébytný, ať už se to projevuje ve vizuálu, architektuře nebo programu. Děláme věci, které nás zajímají a o kterých víme, že v Olomouci ještě nebyly. Poměrně velká změna nastala, když jsme v loňském roce přibrali do dramaturgického týmu Pavlu Baštanovou, ilustrátorku, pedagožku a absolventku UMPRUM, která má trochu jiný záběr, který LITRu chyběl. Snažíme se program nakombinovat také podle formátu jednotlivých programů a obsáhnout jak etablované, tak začínající či méně známé tvůrce. Je těžké vybrat si jeden dramaturgický směr a zároveň nedokážeme obsáhnout všechny. Proto je pro nás důležité nesuplovat existující formáty.
Celý program se odehrává víceméně v prostoru Konviktu, který je dostatečně bohatý z různých úhlů pohledu, ale neuvažujete o tom, že byste více infiltrovali do města?
Rozhodně. Rozprostřít program do města je jedna z našich ambicí už posledních pár let, ale stále se snažíme přijít na co nejlepší způsob. Zároveň jsme limitovaní finančními možnostmi, ať už na samotnou realizaci nebo na odměny realizačnímu a propagačnímu týmu. Musíme ale pořád myslet na to, že chceme přilákat co nejvíce návštěvníků na veletrh, kolem kterého se celý program točí.
V programu je i Open Studios Olomouc, akce, během níž se otevřou dveře vybraných místních ateliérů a studií. Jak bohatá je Olomouc na taková studia, kam bys nás pozvala?
Open Studios se v Olomouci pod naší hlavičkou konají poprvé, je to právě jedna z cest, jak se víc dostat do města a nabídnout návštěvníkům strávit čas taky ve městě a dozvědět se, jaká je tady lokální kreativní scéna. V místní kultuře je málo pracovních míst, proto probíhá masivní odliv absolventů kulturních oborů. Hodně lidí si pracovní místo musí „vytvořit“ a tak je Olomouc bohatá na živnostníky a podnikatele. V posledních letech pozoruju v tomhle ohledu nárůst. Na to, jak je ta scéna malá, tady máme spoustu zajímavých tvůrců nebo studií, nejzřetelnější je to v oboru architektury. Pro mě je vždycky ráj navštívit dílnu graficke-papiry.cz, ale je to hodně osobní věc. Provozuje ji jeden ze zakladatelů LITRu, Ondřej Hruška, díky kterému si můžeme dovolit experimentovat v technologiích tisku a tvorby tiskových výstupů, a řeším s nimi vše od vydání publikací přes propagační materiály různých akcí až po realizaci výstav. Je skvělé sledovat, jak se v průběhu těch let vyvinuli z lepení sešitů v pokojíčku do velké knižní dílny, která se soustředí na grafické papíry a speciální zakázky.
Zajímavě vypadá i akce Napeča Koláča, hanácká variace na prezentační formát PechaKucha - jak si to mám představit? A vidím, že v jejím rámci vystoupí i dopisovatel Full Moonu, Martin Šinkovský. S čím vystoupí?
Známý formát Pecha Kucha v Olomouci nemá licenci, proto jsme převzali experimentální formát Napeča Koláča, který tak trochu Pechu Kuchu paroduje. Zároveň je to pro nás stále důležitý prezentační formát, abychom představili zajímavé tvůrce, projekty nebo nakladatele. Pořadí prezentujících se losuje, prezentuje se ve trojicích a jejich vizuální příspěvky se střídají po jednotlivých obrázcích. Vzniká chaos a tlak daný nedostatkem času se stupňuje do skoro až absurdního formátu. Martin Šinkovský je naším dlouholetým přítelem a důležitým lokálním spisovatelem, představí své nejnovější projekty.
Když si přečtu celý program LITRu, přijde mi vlastně omezující říct, že jde o „literární festival”. Jak bys ho prezentovala ty?
Řekla bych spíše knižní festival. Myslím, že podnázev „knižní veletrh“ je už trochu nedostačující, protože se kolem něj odehrává vlastně nonstop program, kromě workshopů a autorských čtení taky třeba výstavy, které jsou pro nás dost zásadní, neb reflektují také nějaká naše východiska, která řešíme v rámci svých profesí.
Jsou u nás nebo venku akce, se kterými sympatizujete, kam jezdíte pro inspiraci nebo prostě jen na nákup?
Inspirace pro LITR pro nás je spíš na obdobných zahraničních akcích, ale snažíme se kromě nich navštěvovat i akce u nás jako třeba Tabook nebo Knihex a sledovat jejich aktivity.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…
redakce 30.09.2024
Akce rovněž nabídne příležitosti pro networking mezi umělci a profesionály a představí veletrh s firmami z hudebního sektoru. Programový ředitel nám o tom řekl více.
Libor Galia 26.09.2024
Jeden z nových bookerů pražského Fuchs2 je DJ s více než dvacetiletou historií, který se před několika lety stal i producentem. Set v kolumbijském lochu?
Mariia Smirnova 24.09.2024
Dostal Sungazery do Česka. “Líbí se jim atmosféra Kampusu, rádi se sem vrací,” říká dramaturg hudební sekce Mikuláš Svoboda.
Libor Galia 05.09.2024
Jeden z dramaturgů klubu Fuchs2 se rozhodl přinést do pražské klubové scény svěží vítr, nové žánry a neotřelé hudební experimenty s pulzujícími rytmy Latinské Ameriky. Rozhovor.