Neny: Deska, to jsou prožité příběhy

Už mnoho muzikantů dokázalo, že hudbu lze kombinovat s dobrou věcí a vyjadřovat se skrze ni k politickým, sociálním či environmentálním problémům. První, koho si asi většina lidí vybaví, je Bono Vox. I v našich končinách se pořádají charitativní koncerty a další podobné akce (viz třeba David Koller). Znojemský rapper Neny, s nímž se budeme bavit nejenom o jeho novém albu, se vydal trochu jiným směrem – blíže publiku.

Právě ti vyšlo debutové album Deja Vu. Jak album vznikalo a kdo všechno se na jeho vzniku podílel?
Album vznikalo velmi pozvolna. Téměř na dva roky jsem se odstřihl od civilizace, chodil hodně do přírody a texty hledal uvnitř sebe. Chtěl jsem, aby bylo pestré, proto se na něm podílelo více producentů. Nejvíce si cením produkce od Petra Panna, Emerese, SINIMI z USA. Nahrávce požehnal i sám Ronnie King, který produkoval desky například 2Paca, Rancid, The Offspring, Mariah Carey a dalších. S bubny občas píchnul Lukáš Vincour a zvuk finalizoval Ondra Žatkuliak.

Lukáš Vincour je známý především z Pipes & Pints nebo z Hanby. Jak se stane, že se dají do kupy punkový bubeník a rapper?
Já na punku vyrůstal a duší jsem stále víc pankáč. Tvorba Pipes se mi hodně líbí, Vinca má rád rap, takže se to tak nějak přirozeně vyvinulo.

Deska má být biografií tvého života. Máme ho brát jako stoprocentně autentické, nebo je tam i autorská licence?
Celé album je postaveno na autentických příbězích, které jsem prožil. Chtěl jsem, aby bylo opravdové. Ale samozřejmě jsou tam i pasáže, které jsou spíše metaforické, např. Stereoboy je taková píseň, v níž jsem si dovolil personifikovat „éter“.

Co tím myslíš?
Éterem mam na mysli prázdno, absolutno, nehmatatelnou esenci hmoty, vibraci „óm“, ze které vzešel celý Vesmír. Pro mysl nepředstavitelná záležitost, proto jsem se ho pokusil zkomprimovat do postavičky "Stereoboye", který si tu poletuje, udává tempo a napomáhá těm, kteří mu naslouchají.

Vím, že jsi byl velmi nadějný fotbalista. Kdy ses rozhodl, že se budeš naplno věnovat hudbě a dosavadní kariéru hodíš za hlavu?
Ke konci fotbalové kariéry už jsem téměř nemohl chodit a nebylo zbytí. Potom jsem se v životě docela plácal a hudba pro mě byla takové vysvobození.

V kontextu české rapové scény jsi docela korektní, na celém albu je snad jedno jediné sprosté slovo. Je to záměr?
Není to záměr, nesnažím se hrát na slušného hocha, abych náhodou někoho nepobuřoval. Proti sprostým slovům nic nemám a určitě ho rád použiju, pokud cítím, že se do atmosféry songu hodí.

Rap mívá sociální aspekt, vyjadřuje se k aktuálnímu dění i dlouhodobým problémům. Ty se pohybuješ spíš v osobní rovině a zdá se, že jsi záměrně apolitický.
To je jen hra s myslí, nic reálného. Představ si dva bráchy: Jeden tvrdí, že Slunce vychází na západě, druhý na východě, začnou se neskutečně hádat, do toho dojde tetka, začne je přesvědčovat, že vychází na jihu, do toho naběhne soused s jasným rozuzlením, že slunce vychází na severozápadě, postupně se přidá celá vesnice a vyhrotí se to tak, že se nakonec všichni domlátí. Koukni na to z pohledu Slunce – ono vlastně nikde nevychází, ani nezapadá, to Zem se točí kolem něj… Na osobní úrovni nemám problém pokecat si s každým z nich, ovšem do rozbrojů okolo „východu slunce“ mě fakt netahejte.

Hodně tvých písní by se dalo označit za motivační. Bereš hudbu hlavně jako prostředek k předání myšlenky, poslání?
Dalo by se to tak říct. Snažím se, aby každý song nesl hlubší sdělení. Ovšem nemusí to být hned na první poslech patrné.

Na facebooku píšeš, že tvoje oblíbená píseň z alba je Avatar. Můžeš nám prozradit proč, jaký příběh se za ní skrývá?
Protože pohladí na duši. V písni si každý najde svůj příběh, ale obecně je o tom, kým jsme a kým bysme mohli být. „Bude líp, bude líp, až jednou přestanem bejt dospělý.“

S Lukášem Vincourem už nějakou doby objíždíte školy s projektem Najdi svou cestu. Co se snažíte dětem předat a ovlivnila tě tahle zkušenost při psaní textů?
Snažíme se jim vštípit dvě věci: svobodu a odvahu. Nenechávat se ve svém rozhodování ovlivňovat okolím a budovat si život podle svých představ. Pro mě je svoboda nejzásadnější hodnotou v životě člověka, takže se ji snažím vkládat do textů a předávat ji dál lidem na koncertech, přednáškách i v běžném životě. A to mě zpětně inspiruje při psaní dalších textů.

Nepotřebují děti spíš individuálnější přístup?
Samozřejmě. S dětma komunikujeme dál prostřednictvím sociálních sítí a pomáháme řešit problémy individuálně a soukromě.

Co vás vedlo k realizaci projektu? Jsou to vlastní zkušenosti s hledáním sama sebe, kdy jsi měl pocit, že by ti podobný coaching pomohl?
Trefa do černého. Když se člověk dostane do prdele, je tam tma a motá se dokola. V tento moment je potřeba, aby mu někdo ukázal světýlko na „konci tunelu“, aby chytil správný směr. Tohle je taková první pomoc. Pak už je to na konkrétním člověku.

Jak bys popsal interakci mezi vámi a dětmi na přednáškách? Máte zpětnou vazbu od učitelů, kteří jsou u toho?
Jedním slovem super. Protože jsme vrstevníci, komunikují s námi otevřeněji než s učiteli a taky od nás určité věci mnohem lépe vstřebávají. Děti jsou často velmi spontánní. Ohlasy učitelů jsou vesměs kladné, i když občas utrousí nějakou poznámku k našemu vzhledu, tetování nebo svéráznějšímu projevu. To vše je ale omluvitelné s ohledem na reakce mládeže. Ta hlavní práce probíhá online, po skončení přednášky. Občas až mrazí, s jakými problémy se nám děti svěřují a jaké průsery jim pomáháme řešit. Myslím si, že to má smysl.

Nějaké zajímavosti k novému albu?
V coveru se skrývá tajná šifra. Kdo ji rozluští jako první, má ode mě jedno zdarma.

Plány do budoucna?
Plnit haly. (smích)