Nová deska Ruinu

Pražské trio Ruinu vydává po čtrnácti letech a třinácti živých nahrávkách první studiové album Left Behind. Materiál, nahraný na pražské HAMU a produkovaný skladatelem Miroslavem Tóthem, na kazetě doplňuje záznam z vystoupení na festivalu Alternativa v roce 2019.

Ruinu jsou paradoxem pražské nezávislé scény: ztělesňují to, co je v improvizačním přístupu k hudbě maximálně rozkladné, a přitom jsou nejdéle působícím projektem pražského labelu Klang-und-Krach. Ten od roku 2007 inicioval množství koncertů zahraničních okrajových umělců a stál u zrodu několika výrazných domácích kapel a projektů (Rouilleux, No Pavarotti nebo Lightning Glove).

Možná proto, že Ruinu mají fragmentaci zapsanou ve svém DNA kódu, období nečinnosti nebo dělení (např. duo Klamm & Pelikán) pro ně byly vždy součásti původního východiska a aktivita kapely tak nikdy nebyla závislá na souhře, nápadech nebo energii, ale spíš na tom, jestli je ještě co rozkládat. Také nejnovější deska je především dílem náhody: jde o čtrnáctý rok existence kapely a čtrnáctou vydanou nahrávku, a zároveň teprve první studiové album.

Nahrávka Left Behind (strana A) zachycuje trojici Jan Klamm, Ondřej Parus a Patrik Pelikán v době, kdy se do zvuku výrazně vrátily bicí nástroje a po několika živých vystoupeních byla příležitost pořídit studiový záznam. O nahrávání a mastering se postaral slovenský skladatel a hráč na dechové nástroje Miroslav Tóth, zatímco kapela sama se soustředila na to, co jí jde nejlépe – stříhání a odklízení materiálu. Celou deskou se vine jeden základní princip: materiál není komponován, ale distribuován, což je nejvýrazněji slyšet v rozložení zvuku ve stereo pásmu. Jan Klamm (kytara, elektronika, kazetové manipulace) a Patrik Pelikán (saxofon, elektronika, kazetové manipulace) pomocí diktafonů okamžitě fragmentarizují vznikající zvukovou matérii, zatímco Ondřej Parus (bicí, elektronika) je v zajetí zpravidla frenetické perkusivní linky, která buď míří kamsi mimo vytyčený prostor, anebo vyznění tracku zasazuje až do nejspodnějších vrstev rytmického primitivismu.

Strana B je návratem k vystoupení na festivalu Alternativa v roce 2019. Zveřejnění záznamu pod názvem Trapped in the Supermarket může být vnímáno jako dodatek ke kritice režimu „showcase festivalů“, kterou Jan Klamm formuloval v A2: „Profesionální zvuk dokáže produkci do jisté míry povznést, ale také ji může velmi snadno zkorumpovat. Dobrý zvuk totiž odstraňuje z cesty pochybnosti. (…) Festivaly jako Alternativa, Next, Unsound nebo někdejší Babel Prague jsou možná až příliš zaměřeny na to, aby dostaly z vystupujících to nejlepší (…) Osobně bych byl radši, kdyby se někdo ve všech těch respektovaných muzikantech pokusil probudit to nejhorší, co v nich je. Říkám ‚nejhorší‘, protože nevěřím, že ‚nejlepší‘ je skutečně nejlepší. Budu vděčný za cokoli, co se bude vymykat takzvanému vysokému standardu kvality. Může to být třeba ‚osvobozený zvuk‘.“