První koncert Sunn O))) už nezažijete, debut Poisoned Glass ano

Není mnoho legendárnějších kapel v ranku extrémního doomu, než byli Burning Witch. Kapela vzniklá na troskách Thorr's Hammer měla ve svých řadách kromě výše zmíněné dvojice i další věrozvěsty: Grega Andersona a Stephena O’Malleyho, kteří následně spolu s Dahlquistem založili dnes notoricky známé Sunn O))) (ve trojici nahráli první dvě alba „GrimmRobe Demos“ a „ØØ Void“). Tvorba Burning Witch inspirovala nespočet dalších, aniž by se ale někdo přiblížil jejich výrazu, kterému je vlastní stejnou měrou jak atavistický „sabbaťácký“ metal, tak i bezčasé dronové víry. Krajně neutěšenou psychedelii doplňují drogami a nemocí nasáklé texty v podání Edgyho smirkových skřeků.

Stuart hrál na basu také v Goatsnake a co pak působilo jen jako jeden z jeho projektů, Asva (odvozené ze sanskrtu znamenající „tažný kůň“ ale také „nemajetný“), se ukázalo jako jeho nejosobitější počin. Přestože často řazena – a určitě ne bezdůvodně – do dronové škatulky, vyčnívala Asva svou originalitou i celkovou náladou. Kde většina prahla po temnotě a všelijaké efektnosti, Asva překvapovala svou upřímností a přes veškerou tíhu zvuku bohatým vnitřním světlem. Album „What You Don't Know Is Frontier“ (Southern Records), se kterým se poprvé (a asi naposledy) objevili roku 2009 v Praze, bylo silně ovlivněné smrtí Stuartova bratra Michaela (mimochodem bubeníka indie rockových Silkworm) a následující „Presences of Absences“ (Important Records) s hostujícím Tobym Driverem (Kayo Dot) posunulo Asvu až do oblastí vlastních spíš sakrální hudbě. Patrný vliv Arvo Pärta z jejich muziky kupodivu neudělal ještě zasmušilejší záležitost, ale naopak pozitivní zážitek, ovšem bez nánosů patosu a veškeré uslintané vstřícnosti.

Už při mixování „Presences of Absences“, tedy v roce 2009, Stuart znovu kontaktoval Edgyho a vzniklo duo The Poisoned Glass – pomalu, jak se na jejich produkci sluší a patří, si začali vyměňovat nápady a nahrávky, což letos vyústí v debut na Ritual Productions (dále Bong, Ramesses, Horse Latitudes). Basa, varhany, vokál: nic víc, přesto maximální zahuštění atmosféry. Edgyho hlas je pořád ve vrcholné formě, připomínajíc kromě zmíněných reminiscencí třeba i obskurní figurku Mr. Doctor z italsko-slovinských Devil Doll prostou těch nejteatrálnějších poloh. Bude to silné.

Domácí duo Sister Body má své kořeny v kolektivu KLaNGundKRaCH, první kazeta jim vyšla na americkém labelu Spleencoffin, druhá na britském Tesla Tapes. Žánrově patří mezi pohrobky taneční scény, u kterých euforie rave parties devadesátých let přežívá jen jako vzdálená ozvěna. Sister Body staví sice na rytmice dubu, výsledkem je ale těkavý, hypnotický soundtrack k dezorientovaným snům nad ránem, kdy už nefunguje večírkový rauš, ale střízlivost je ještě daleko. Znát je můžete z pražských sklepů, loňského Chee Chaak festivalu nebo prvního loňského večera Vinyla live.

Core Belief z Rakovníka by mohly působit jako hippies, ale jejich zvuk na pomezí psychedelické kytarovky a shoegaze evokuje spíš indiánský rituál než prosluněný Woodstock. Jejich lapač snů vám nic neodstíní, jen vše zesílí. Bubenice hraje i v Manon meurt, kteří na sebe upozornili předskakováním My Bloody Valentine nebo The Ecstasy of Saint Theresa.