Andrea Bodnárová | Články / Sloupky/Blogy | 16.06.2019
Jak daleko je od noiseu k přírodě? V případě festivalu Heart of Noise kousíček. Alpské městečko Innsbruck, v našich končinách známé hlavně díky zimním sportům a turistice, devátým rokem na pár červnových dní ožívá experimentální hudbou a pořádnou párty.
Většina letošních vystoupení se koná v nově vybudovaném koncertním sálu Haus der Musik, část i na náměstí před ním. Vše je v plném proudu, slunce pálí a vítr fučí, experimentu chtivé návštěvníky míjí turisté a hranice performance a běžného života se stírají. Dva herci na střídačku čtou Rainalda Goetze, další z nich se prochází náměstím se zahalenou tváří a cihlou uvázanou u nohy a informace v programu tomu moc nepomáhají. Mírně zmatená atmosféra je příjemná a vystoupení prokládáme občerstvovací návštěvou nedalekého komunitního kulturního centra Die Bäckerei. V Innsbrucku je to všude blízko a znají se všichni, rodinná atmosféra je neoddělitelná.
V Haus der Musik je letos festival poprvé, budova koncipovaná jako multižánrová koncertní venue je otevřená teprve rok a je hezky naleštěná, stejně jako její nejčastější návštěvníci, fanoušci filharmonie. Těch je tady dnes míň, dům hudby je obsazen postavami v tmavém oblečení vyhlížejícími druhé dějství noiseové opery Akhtamar. Protagonisté se nečekaně zjevují v publiku a podtrhují zdravý umělecký chaos.
Je teplá noc a před Haus der Musik je snad víc lidí než uvnitř. Umělci a organizátoři se mísí s návštěvníky a kolemjdoucími a atmosféra připomíná přímořské letovisko. Set Philipa Jecka, Michaely Grill a Karla Lemieux navozuje v sálu temnější atmosféru, i se špunty v uších je neskutečně hlučný a v hlavě mi hučí, ještě když uléhám do postele.
fotogalerii z festivalu hledejte zde
V sobotu je pod mrakem, což svědčí dalšímu dějišti, střeše hotelu Adlers, jedné z nejvyšších budov v Innsbrucku. Tam jsme nejdřív svědky setu Bena Vince, který kombinuje hru na saxofon, elektronické loopy i zpěv, líbivé zvuky saxofonu jsou balzámem na duši a výhled na zasněžené hory vytvářejí až kýčovitou atmosféru. Naproti tomu polská sběratelka vinylů Kornelia Binicewicz navazuje na letošní motto akce “nepřestávej tančit” a celý rooftop bar brzy rozbíjí turecké popové hitovky ze 70. let. Při pohledu na lidi v tričkách Sunn O))) radostně tančící v rytmu orientálního diska má člověk pocit, že hudební konzervatismus je dávno minulostí. Sobotní set na náměstí zaujme eklektičností a intenzivním hlasovým projevem Maje Osojnik.
Headlinerský set večera patří Drewu McDowallovi s Florence To a jejich Time Machines. Hudba vede intenzivní dialog s projekcí, pomalu, ale jistě proplouvá mezi světy a láká svými drony. Zážitek to je očišťující. Gazelle Twin předvádí nejpřímočařejší pop a podtrhuje různorodost lineupu . Večer uzavírá ambient Christopha de Babalon, který je poctivě dark.
Heart of Noise je barevnou oslavou hravé hudby v podhůří Alp. Proč jezdit k moři, když si místo toho můžeme dát Aperol na sice kratší, ale o to intenzivnější hudební dovolené v údolí Innu? Kéž by energie nebyla tak pomíjivá…
Heart of Noise
7. - 9. 6. 2019 Innsbruck
foto © Natália Zajačiková
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.