Spasitelé hip hopu Kyklos Galaktikos v Mandale

Kyklos Galaktikos jsou spasitelé hip hopu. Volné sdružení muzikantů kolem osob zakladatelů Jaroslava Hrdličky a Jana Buriana vyústilo v roce 2011 v album Osa dobra, na kterém kapela po svém představuje svůj výklad současného hip hopu. Členové tria, Jan Burian, Jaroslav Hrdlička a Michaela Švédová, jsou známí z nejrůznějších projektů v oblasti divadla a hudebních experimentů, do Kyklos Galaktikos tedy šli vyzbrojeni množstvím inspirací a bez zbytečné žánrové svázanosti. Zatímco Osu dobra šířili online, aktuální novinku Mezi lovci mezer vydala stále agilnější, žánrově nespoutanější a prestižnější značka Polí5.

Drutty chtěli původně zničit metal. Nejprve vymysleli název, až pak určili, kdo na co bude hrát. Typovi, co pořádal metalový fesťák řekli, že se jmenují Drutty, a že by je měl na ten fesťák pozvat. Když o pár týdnů později viděli svou kapelu na plakátech po celém městě, došlo jim, že by měli vytvořit nějakou tu hudbu. Dva týdny před prvním vystoupením měli první zkoušku. Metalisti je na prvním koncertě neukamenovali, ani žádné pivo nepřiletělo. Pak se jim nachomejtlo několik dalších příležitostí na zničení metalu, všechny s naprosto opačným efektem - Drutty si podmanili metal heads široko daleko. Po několika dalších koncertech rozhodli se nahrát desku. Ta vyšla na CD v počtu cca 15 kusů pod názvem King Blues a obsahovala jedinou 21 minut dlouho skladbu Nanohumanity. Nakonec se původní klávesák chopil druhé kytary, na klávesy přibrali jiného, a nahráli novou předělanou verzi Nanohumanity_2.0 znovu, speciálně pro účely splitu s MSsNS. Nyní se nacházejí přesně na půli cesty mezi tím, co bylo a tím, co bude.

Přítel Belial. Black metal v čajovně? Klídek, tihle chasníci nemají s pičovinkami typu "Satan" a "666" nic společného. Jejich "velké téma" je úplně jinde. Základní premisa pobízí k vnímání světa jako svébytné jednontné entity. Vše co činíme se nám jednou vrátí a každá smrt člověka rukou přírody je oprávněná. S tím souvisí i postoj a jejich "místo na slunci", lze-li v tomto případě o nějakém slunci mluvit. Tohle je totiž podzemí tak hluboké, že to "oficiální" podzemí je oproti němu pětihvězdičkový hotel, ve kerém lítají pečení holubi rovnou do huby. Srdcaři každým coulem. Takoví, bez kterých to nejde. Jejich blackmetalové rachocání má ve skutečnosti mnohem blíže k punku a harcore než k nějakým vyumělkovaným symphony-black-death oratoriím. Není tu nic navíc, vše je podřízeno cellku. Kostru kapely tvoří už roky Hozly (kytara, zpěv) a Zdena (bicí, zpěv), ke kterým občas přiskočí někdo třetí na druhou kytaru či na basu. Vše nasvědčuje tomu, že tentokrát to v Mandale odhrnou pouze jako duo, taže zážitek půjde až na dřeň.