Zabití posvátného jelena v kinech

Začátek listopadu bude v českých kinech patřit mysterióznímu snímku Zabití posvátného jelena, který spojuje prvky černé komedie, thrilleru a hororu. Řecký provokatér Jorgos Lanthimos obsadil do temného příběhu hvězdné trio: Nicole Kidman, Colina Farrella a Barryho Keoghana. Mimořádně divný a znepokojující snímek si odnesl z letošního festivalu v Cannes cenu pro nejlepší scénář. Divácky nejnavštěvovanější film festivalu Be2Can se představí v kinech od 2. listopadu.

Steven Murphy je úspěšný kardiochirurg, který žije v luxusní vile s krásnou ženou a dvěma dětmi zdánlivě pokojný život. Proč ale po práci vyhledává společnost podivínského teenagera Martina, kterému se snaží udělovat otcovské rady do života? A proč se Martin stále více vtírá do Stevenovi nenápadně podivínské rodiny? Odkud se berou nevysvětlitelné tragické události, které promění život Murphyových v naprosté peklo?

Klíčová osobnost řecké divné vlny Jorgos Lanthimos se svým dvorním scenáristou Efthymisem Filippouem vytvořili moderní parafrázi antického dramatu o neodčinitelné vině a krutém trestu, vyšinutou meditaci o vztahu mezi symbolickým a reálným. Precizní herectví, mistrovská kamerová práce Thimiose Bakatakise, trierovsky hutná atmosféra, tíživě pomalé tempo, prolamování tabu a lehké náznaky černého humoru charakterizují tenhle „klinický horor“, v němž platí: oko za oko, srdce za srdce. "Mým cílem bylo natočit film, který v sobě kombinuje zábavný, děsivý, tragický a násilný prvky zároveň," říká režisér.

Lanthimos obsadil do hlavních rolí hollywoodské tváře. Ve snímku si manželský pár zahráli Nicole Kidman a Colin Farrell, jejichž život naruší záhadný teenager se zdánlivě nevinným výrazem, kterého ztvárnil talentovaný irský herec Barry Keoghan (Dunkerk). Jejich mistrovské herectví obdivuhodně vystihuje podtext každé scény. "Odjakživa jsem v sobě měla špetku rebelství, nikdy jsem se nechtěla přizpůsobit, ani hledat způsob, jak se přizpůsobit," prozradila ke své roli Nicole Kidman.

Mezinárodně nejuznávanější současné řecké snímky zjednodušeně charakterizuje pojem "divné". Vzpírají se jednoznačnému žánrovému zařazení, zakládají si na bizarní poetice, v níž se prolíná brutalita, perverze, cynický humor a specifická forma neposkvrněnosti postav, které jsou trochu naivními dětmi a trochu nebezpečnými blázny. Tato díla nelze vykládat jako prvoplánové politické metafory nebo společensky angažovaná díla, na to jsou až příliš výstřední. Rozbíjejí tradiční žánrová vymezení, když nepředvídatelně kloubí tragiku a komiku. V jejich centru často stojí právě rodina, která prochází tvrdou krizí identity.

Už samostatný debut Jorgose Lanthimose Kinetta (2005) nese rysy podstatné pro nastupující řeckou divnou vlnu: izolované, opuštěné místo, skupina vyšinutých postav, zdánlivě nesmyslné rituály, distancované vyprávění. Tuto konstelaci přivádí athénský rodák k dokonalosti ve svém druhém filmu Špičák (2009), který se stal neoficiálním manifestem nastupující generace řeckých filmařů. Radikální, těžko vstřebatelný obraz patologické rodiny odříznuté od světa vynesl Lanthimose mezi hvězdy evropského filmu. Poetiku řízenou výstředními nápady a brilantními útoky na zažité vnímání společenských vztahů rozvíjí i v dalších filmech – Alpách (2011) a Humrovi (2015), v němž Lanthimos poprvé pracuje v angličtině a s hollywoodskými hvězdami, aniž by ustoupil ze své svérázné poetiky. Té zůstává věrný i ve svém aktuálním filmu Zabití posvátného jelena, ačkoli namísto enigmatické tragikomedie v něm pracuje s prvky blízkými antickému dramatu a modernímu hororu.