redakce | Zprávy | 02.12.2021
Loňský lockdown kapelu Zrní zastavil bezprostředně před zahájením turné k novému albu Nebeský klid. Nyní jako by se důsledkem dalšího rušení koncertů situace opakovala. Právě v této chvíli Zrní zveřejňují videoklip ke skladbě 16:07, kterým dokončují příběh aktuální řadové desky.
Zrní od počátku poukazují zejména na pozitivní stránky pandemie, která jim umožnila více se věnovat svým rodinám, práci na zahradě, výletům nebo klidu o samotě. „S klukama jsme si od sebe odpočali, což nám hodně pomohlo. Přerušili jsme tim spoustu nepříjemnejch navyklejch vzorců ve vzájemnejch vztazích. Zase jsme se na sebe začali těšit a víc si vážit toho, čím si navzájem jsme,“ říká frontman Zrní Honza Unger.
U zrodu videoklipu stál nápad kytaristy Honzy Juklíka, aby každý během zákazu cestování mezi okresy natočil na mobil domácké video ke skladbě 16:07. Celkový zvuk byl až na zpěv snímaný pouze na mobil, narozdíl od verze na desce je tahle verze zcela akustická. Realizace klipu, kterým Zrní nyní uzavírají příběh posledního alba, se ale nakonec protáhla. „Kluci byli rychlí, jenom já to zasekl asi na půl roku, protože jsem měl nápad pouštět si to, co kluci nahrajou, jako projekci, a pak pouštět i sebe jako projekci. Na to jsem si nedokázal v režimu s dětma doma udělat čas. A pak se to zaseklo ještě na stříhání. Tomáš Bláha, se kterým rádi děláme, se k tomu dostal taky až po šesti měsících. Takže tenhle lockdownovej klip nakonec pouštíme do světa po roce, když se dost možná blíží lockdown další,“ dodává Unger, který se s kapelou soustředí už na přípravu sedmého řadového alba Zrní.
Zrní si už loni uvědomovali, že se nic nemusí vrátit do podoby, na kterou byli zvyklí. Že se s kapelou už třeba nebudou moci vrátit k živému hraní v té formě, aby je i nadále živilo. „Tenhle zážitek pomíjivosti byl úžasně osvobozující. V tomhle směru je pro nás koronavirus darem. Poukázal znova na to, co je podstatný. Intenzivně jsem ucejtil, že nemusim vůbec nic nikomu dokazovat, ani sobě. Vždyť si ty písničky píšu třeba jenom do šuplíku. Můžu si jen tak blbnout,“ říká Unger. V tomto nastavení Unger psal texty na desku, který by měla vyjít v příštím roce. „Cejtil jsem, že v nich nechci vůbec nic řešit, nechci je psát rozumem, ale spíš se tak nechat unášet. Tentokrát žádný řešení, žádnej mozek, žádnej aktivismus. Bude to zas jiná deska, veselejší, možná folkovější, deska s jednoduchejma písničkama o lásce. Mám pocit, že takhle nějak jsem si to představoval na uplnym začátku, když jsme před dvaceti lety kapelu zakládali. Na jaře se chystáme do studia,“ uzavírá Unger.
redakce 24.11.2024
Petra Mazocha a Jiřího Libánského spojuje piano, obrazotvornost a touha nechat hudbu svobodně promlouvat.
redakce 24.11.2024
Nahrávka sa nesie zväčša v pomalšom tempe, má popovú štruktúru, ale ozvú sa občas aj džezové ši swingové vplyvy.
redakce 24.11.2024
Koncerty Deli Teli se vyznačují nakažlivou energií a jemnou dávkou středomořského dramatu a řadou zapomenutých hitů, které kdysi rozpálily Atény.
redakce 23.11.2024
Procítěné balady, jedinečný hlas a taky humor, se kterým se Alex Warren obrací do let, kdy mu nebylo do skoku. Hudba, u které se krásně sní.
redakce 23.11.2024
Podpora hudebního sektoru proběhne v tematických okruzích hudební export, prostory pro živou hudbu a digitální oběh a zapojení publika.
redakce 22.11.2024
Desku propojuje tématická linka vyhlížení nějakého bodu zlomu, který už přece jistě musí nutně nastat - jak v lokálním, osobním, tak i celosvětovém měřítku.
redakce 22.11.2024
Jejich kytarový zvuk čerpá jak z odkazu Joy Division, tak i ostrovních současníků Fontaines D.C., Idles nebo Shame.
redakce 22.11.2024
Sedm různých klubů se spojilo, aby v jeden večer naservírovalo svým návštěvníkům bohaté koncertní menu.
redakce 21.11.2024
Spolupráce so zahraničnými umelcami z Londýna, Bristolu, Prahy a Tokia dodávajú albumu medzinárodný charakter.
redakce 21.11.2024
Jejich hudba kombinuje avantgardu s útulností, kakofonii s melodií a jazykové propasti s krásou.