Ocelový alchymista se posouvá do postapokalyptické grotesky

Edward Elric je státní „ocelový“ alchymista, který se prostřednictvím nebezpečných pokusů snažil oživit mrtvou matku, ale místo toho zabil i svého staršího bratra Alphonse, jehož duši se mu podařilo uvěznit ve starém železném brnění. Tento fígl Edwarda pro změnu stál jednu paži a jednu nohu. Nyní oba putují a hledají, jak by celou šlamastyku napravili. Jako cesta se jeví nalezení kamene mudrců, jenže to není jen tak. Nicméně bratři se nevzdávají…

Ve třetím svazku manga série Ocelový alchymista dává autorka Hiromu Arakawa nahlédnout do minulosti hlavních postav. Edward a Alfons totiž v předchozím díle dostali pořádnou nakládačku, takže si musí nechat seštelovat a opravit součástky. Díky tomu se dostáváme do „rodinného“ zázemí, kterým disponují bratři Elricovi (pozor, ocelovým alchymistou není ten obrněný obr, ale jeho mladší a mnohem menší bratr, který je vysoce alergický na tento omyl – a také poznámky ke své výšce). Seznamujeme se s babi Pinako a její vnučkou Winry, která je inženýrským géniem.

Jelikož se při pátrání po kameni mudrců Edwardovi výrazně pochroumaly mechanické díly, zabere oprava několik dní. Bratři tak mají volno, s nímž si neví moc rady. Arakawa jejich minulost odhaluje přes Alexe Luise Armstronga, zvědavého společníka a přiřazeného osobního strážce bratrů Elricových.

Po odbočce do civilního světa hlavních hrdinů se příběh vrací k hlavnímu tématu Ocelového alchymisty – snaha o nápravu pokusu, kterým se Edward pokoušel oživit mrtvou matku, a zabil tak svého bratra, jehož duši následně dokázal uvěznit v brnění (to vše za cenu ztráty několika vlastních končetin). Světlem na konci tunelu se jeví kámen mudrců, jenže nic není jednoduché. Bratři Elricové se dostávají do spleti zločinů, které vedou až na nejvyšší vládní místa. Také samotná výroba kamene mudrců výrazně odporuje všem morálním zásadám státního alchymisty.

Hiromu Arakawa už v předchozích částech ukázala, že má smysl pro grotesku a absurdní humor. Zatímco v předchozích dílech tyto okamžiky jen probleskovaly, nyní už hrají významnou roli v samotném ději. Ať už jde o přivítání Edwarda a babi Pinako, které jako by vyskočilo z bláznivé italské komedie, nebo o novou vedlejší postavu Shesky, jež si pamatuje vše, co přečte.

Arakawa dokázala vtipně vystavět i dialogy u smrtících bitek, které musí bratři absolvovat (každý zvlášť). Postavy trousí suché hlášky jako Bruce Willis, když byl ještě ve formě, a situace jindy ponuré a vážné získávají originální groteskní atmosféru. Tu podporují i bonusové příběhy a stripy, které mohou někomu připadat až příliš dětinské, avšak jejich jednoduchost a hravost mohou být návodem, jak celý komiks číst.

Právě střet postapokalyptické reality, smutných osudů hlavních postav, fatálnosti jejich činů a komiky dělá z Ocelového alchymisty manga sérii, která vybočuje.