Ólafur Arnalds: Nejhorší tvůrčí blok

Když si poslechnete některé z mnoha alba, pod která se za posledních dvanáct let podepsal islandský skladatel a multiinstrumentalista Ólafur Arnalds, nechce se vám věřit, že jeho kariéra začínala v metalové kapele s průbojným názvem Fighting Shit. Agresivitu vystřídala něha a křehkost. Ólafurovy převážně klavírní kompozice vytvářejí snovou náladu a skvěle se hodí k pohyblivým obrázkům, na což už stihli zareagovat filmoví a televizní producenti – za hudbu k seriálu Broadchurch (2013 až 2017) obdržel prestižní ocenění Britské filmové a televizní akademie. V létě představí na festivalu Colours of Ostrava skladby z posledního alba re:member, se kterým se pořádně natrápil.

Dočetl jsem se, že jste původně začínal v metalových kapelách. Sledujete tenhle žánr i dnes, nebo je to pro vás už uzavřená kapitola?
Nesleduji, co se v metalovém světě děje, ale desky, které jsem měl rád tehdy, mám rád pořád, a dokonce si sem tam zajdu na nějaký punkový koncert. Ale metal už není součástí mého života, to fakt ne.

V posledních dvanácti letech jste stihl vydat několik alb, jak sólových, tak pod hlavičkou Kiasmos, do toho filmové a televizní soundtracky… Nevypadá to, že byste trpěl tvůrčím blokem. Měl jste vůbec někdy období, kdy se vám nedařilo skládat, a cítil jste se zaseknutý?
Určitě ano, a nebylo to tak dávno. Když jsem začal připravovat skladby pro své poslední album re:member, zažíval jsem ten nejhorší tvůrčí blok ve své kariéře. Strávil jsem ve studiu mnoho dní jen tím, že jsem zíral na prázdný papír. Nenapadalo mě nic, o čem bych mohl psát. Rozhodl jsem se proto vylézt ven ze své jeskyně a najít nějakou inspiraci, něco, co mě zaujme. Vybral jsem si tak svou první dovolenou po mnoha letech a cestoval jsem.

Popište mi váš obvyklý proces skládání. Co vás nejvíce inspiruje a kde nejčastěji tvoříte? Používáte zápisník či záznamník, abyste zachytil své nápady?
Tohle se pokaždé mění. Obvykle začnou ty dobré věci vznikat tehdy, kdy mám pocit, že se vše děje bez námahy a kdy si přestanu uvědomovat běh času. Obvykle skládám ve studiu, kde mám s sebou notebook, ale když jsem někde venku, obvykle si své nápady nahrávám na mobil.

Při nahrávání alba re:member jste použil speciální software Stratus. K čemu slouží?
Stratus je software, s jehož vytvořením mi pomohl kamarád Halldór Eldjárn. Strávili jsme na tom dva roky. V podstatě se dá říct, že je to program, který ovládá dva automaticky hrající klavíry reagující na to, co právě hraju na třetím klavíru. Dá se říct, že Stratus vznikl jako produkt zmíněného tvůrčího bloku. Chtěl jsem, aby klavír zněl jako něco nového, vzrušujícího. Je to trochu jako jazzová improvizace. Když slyšíte, jak klavíry reagují na vaši hru, mění se i vaše myšlení, jak by se skladba mohla vyvíjet dál. Nutí vás to přicházet s novými nápady. Stratus mi pomohl vyhnout se rutině.

Jak moc ovlivňuje technologie vaši tvorbu a jakou roli v ní hrají počítače a elektronika obecně?
Je to pro mě pomocník. Vzhledem k tomu, jaké možnosti se díky technologii dnes hudebníkům nabízejí, je podle mě důležité umět si nastavit limity. Technologie je dobrá jako nástroj, ale lidský prvek bude vždycky rozhodující. Ten dělá hudbu zajímavou.

Složil jste hudbu pro několik filmů a také pro televizní seriál Broadchurch. Jaké je pro vás tvořit na základě představ a zadání někoho jiného, ať už je to režisér či producent?
Rozdíl je v tom, že máte už před sebou určitý vzor, ze kterého vycházíte. Je to více o vytváření atmosféry, nálady, která posílí to, co se děje na plátně. Což může někdy znamenat, že ve filmu nakonec nezní žádná hudba.

Jste fanouškem filmové hudby, zajímáte se o ni více?
Filmová hudba mě vlastně přivedla k tomu, co dnes tvořím. Když jsem byl mladší, byly pro mě soundtracky velkou inspirací, ale můj vztah k nim se trochu proměnil od chvíle, kdy jsem je sám začal skládat.

V červenci vás uvidíme a uslyšíme na festivalu Colours of Ostrava. Můžete trochu přiblížit, jak bude koncert vypadat?
Na pódiu jsem já, smyčcový kvartet a bubeník. Většina skladeb, které na aktuálním turné hrajeme, pochází z alba re:member, ale dojde i na ta předchozí. Dokonce zazní i kousky, které jsem naživo opravdu hodně dlouho nehrál. Když tvořím setlist, je pro mě důležité, aby byl plynulý, aby k sobě jednotlivé skladby pasovaly a společně vyprávěly určitý příběh.

Jak si užíváte hraní na festivalech, není to pro vás určitým způsobem výzva? Přece jen se vaše hudba hodí spíš do komornějšího prostředí.
Hraní na festivalech je pro mě výzvou především ve smyslu logistiky, jinak si to užívám a oceňuji možnost představit svou hudbu lidem, kteří ji dosud neslyšeli a na můj set se přišli podívat třeba jen ze zvědavosti. Čím více, tím lépe!

Na závěr se chci zeptat na album The Chopin Project, na kterém jste představil vlastní kompozice vycházející z Chopinových motivů. Uvažoval jste už o pokračování? Co třeba Rachmaninov?
Tak nad tím jsem zatím neuvažoval. Víte, Chopin má v mém srdci speciální místo, a to po hudební i lidské stránce. Ale kdoví, třeba se k tomuhle nápadu ještě v budoucnu vrátím.